11 C 281/2021-39 — Okresní soud v Teplicích

Žalobce se svou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému uhradit žalobci částku 34 685 Kč s příslušenstvím z titulu vrácení finančních prostředků z poskytnuté smlouvy o spotřebitelského úvěru ze dne 25. 3. 2021. Výzvou Okresního soudu v Teplicích ze dne 31. 8. 2021 č.j. EPR 192765/2021-5 v rámci vydaného elektronického platebního rozkazu byl žalovaný vyzván, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuznává, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svojí obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popř. označil důkazy k prokázání svých tvrzení. Žalovanému byla určena lhůta k vyjádření do 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu. Výzva byla žalovanému doručena do vlastních rukou společně s vydaným elektronickým platebním rozkazem dne 24. 9. 2021. Žalovaný v zákonné lhůtě 15 dnů od doručení elektronického platebního rozkazu podal písemný odpor dne 11. 10. 2021, který však neobsahuje zároveň vyjádření ve věci samé. Žalovaný ani ve lhůtě stanovené, tedy ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu, však na výzvu soudu nereagoval, neboť ve věci samé se písemně nevyjádřil toliko o úhradě dluhu v měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč, a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělil, jaký vážný důvod ji v tom brání, a proto soud má za to, že nárok, který je proti němu uplatňován, uznává. O tomto následku byl žalovaný řádně poučen v předmětné výzvě, která je součástí vydaného elektronického platebního rozkazu. Protože ve věci bylo možné uzavřít a schválit smír a nejedná se o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o.s.ř. soud ve věci ve smyslu ust. § 114b) odst. 5 o.s.ř. a za užití ust. § 153a) odst. 3 o.s.ř. vydal rozsudek pro uznání, neboť má za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal. Jen pro vydání rozsudku pro uznání soud nemusel nařizovat jednání. Soud věc právně posoudil dle ust. § 2395 a násl. obč. zákoníku, dle kterého se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Se souhlasem žalobce soud stanovil úhradu dluhu ve splátkách ve výši a se splatností, jak uvedeno ve výroku rozsudku za užití ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. O nákladech řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce byl v plném rozsahu úspěšný. Tato náhrada se stává ze zaplaceného soudního poplatku z návrhu ve výši 1 388 Kč a z náhrady nákladů právního zastoupení za 2 úkony právní služby po 2 460 Kč, tj. 4 920 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby), poloviční úkon za jednoduchou výzvu k plnění ve výši 1 230 Kč, vše za užití § 7 bod 5 a. t., 3 RP po 300 Kč, tj. 900 Kč, dle ust. § 13 odst. 1, 3 a. t., 21 % DPH z částky 7 050 Kč, tj. 1 480,50 Kč Celkem náklady řízení proto činí 9 919 Kč po zaokrouhlení.