12 C 10/2021-35 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu 10. 11. 2020 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 2 423 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem motorového vozidla tovární značky Ford, [registrační značka], s počátkem pojištění ke dni 19. 12. 2019, za což se žalovaný zavázal platit žalobkyni pojistné ve výši 1 677 Kč s čtvrtletní splatností. Žalovaný neuhradil žalobkyni pojistné splatné dne 19. 12. 2019, pročež pojištění z důvodu neplacení pojistného zaniklo k 27. 3. 2020. Žalovaný tak zůstal žalobkyni dlužen pojistné za období od 19. 12. 2019 do 27. 3. 2020 ve výši 2 423 Kč Vedle uvedené dlužné částky uplatnila žalobkyně vůči žalovanému i zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný za dobu od 28. 3. 2020 do 10. 11. 2020 v částce 152 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv jej k tomu soud vyzval. 3. Soud ve věci jednal dne 7. 9. 2021. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv k němu byl předvolán na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), tj. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu. Žalobkyně se z účasti u jednání omluvila a požádala, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Dle § 101 odst. 3 o. s. ř. tedy soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 4. Při jednání soud provedl listinné důkazy označené a předložené žalobkyní, na jejichž základě dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a skutkovému závěru: Dne 19. 12. 2019 uzavřela žalobkyně (jako pojišťovna) s žalovaným (jako pojistníkem) smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla Ford Mondeo, [registrační značka], [VIN kód], s počátkem pojištění ode dne 19. 12. 2019, na dobu neurčitou. Žalovaný se ve smlouvě zavázal platit žalobkyni pojistné ve výši 6 709 Kč ročně, splatné v čtvrtletních splátkách ve výši 1 677 Kč, počínaje dnem vzniku pojištění. Jelikož žalovaný sjednané pojistné za první čtvrtletí žalobkyni řádně a včas nezaplatil, byť byl k jeho úhradě žalobkyní písemně vyzván (dopis byl k poštovní přepravě předán dne 6. 2. 2020), zaniklo pojištění sjednané předmětnou smlouvou ke dni 26. 3. 2020, o čemž byl žalovaný písemně informován dopisem ze dne 9. 4. 2020. Žalovaný tak zůstal dlužen žalobkyni pojistné ve výši 1 677 Kč (viz inkasní bilance k pojistné smlouvě [číslo] v níž jsou krom dlužného pojistného dle prvního předpisu označeny rovněž položky„ náklady za vymáhání“ a„ vymáhací předpis“ v celkové výši 746 Kč, aniž by tyto byly blíže specifikovány). Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě dluhu s tím, že ve výzvě datované dnem 5. 5. 2020 (celková dlužná částka vyčíslena ve výši 2 423 Kč) žalovaného upozornila, že v případě neuhrazení dluhu přistoupí k jeho vymáhání. Dopisem ze dne 13. 7. 2020 žalobkyně, prostřednictvím svého zástupce, žalovaného opětovně vyzvala k zaplacení dluhu (vyčísleného ve výši 4 435 Kč) ve lhůtě 15 dnů od odeslání dopisu, s tím, že jinak bude věc řešena soudní cestou; dopis byl k poštovní přepravě předán téhož dne. 5. Po právní stránce soud poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudil jako právní vztah z pojistné smlouvy uzavřené dle § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“), a podle příslušných ustanovení zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), v platném znění, na základě které vznikla žalovanému povinnost platit žalobkyni sjednané pojistné. Této své povinnosti však žalovaný nedostál a žalobkyni zůstal dlužen pojistné ve výši 1 677 Kč. V řízení přitom nevyšlo najevo nic, co by vyvrátilo anebo jen zpochybnilo tvrzení žalobkyně o tom, že pojistná smlouva byla řádně uzavřena a žalovaný své smluvní povinnosti neplacením pojistného porušil. Co se týče úroku z prodlení, žalobkyně jej uplatnila – pokud jde o úrok z prodlení z dlužného pojistného – v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení žalovaného se zaplacením dluhu. Žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením pojistného v den následující po dni splatnosti příslušné čtvrtletní splátky pojistného, přičemž v období od 28. 3. 2020 do 10. 11. 2020, za nějž žalobkyně úrok z prodlení požaduje, prodlení trvalo. 6. Z vyložených důvodů soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 677 Kč a zákonný úrok z prodlení (v sazbě 10 % p. a.) z této částky vyčíslený za dobu od 28. 3. 2020 do 10. 11. 2020 ve výši 104 Kč. 7. Oproti tomu ve zbylé části, tj. co do zaplacení částky ve výši 746 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky za dobu od 28. 3. 2020 do 10. 11. 2020 ve výši 48 Kč, soud žalobu zamítl. Po skutkové stránce totiž žalobkyně svůj nárok vymezila jednoznačně jako nárok na zaplacení dlužného pojistného ve výši 2 423 Kč za dobu od 19. 12. 2019 do 27. 3. 2020, avšak z předložených listin byl prokázán nárok na dlužné pojistné za dané období toliko ve výši 1 677 Kč (když zbytek uplatněné částky byl označen jako náklady spojené s vymáháním dluhu). 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu 69 % předmětu řízení a žalovaný měl úspěch ve zbylé části, tj. v rozsahu 31 % předmětu řízení; žalobkyně tudíž má proti žalovanému právo na náhradu poměrné části nákladů řízení, a to konkrétně 38 %. Pokud by měla žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení, přiznal by jí tuto náhradu soud v částce 1 126 Kč, jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta ve výši 400 Kč, a to celkem za dva úkony právní služby (tj. 1. převzetí a příprava zastoupení a 2. sepis žaloby), při sazbě odměny 200 Kč za jeden úkon právní služby podle ustanovení § 14b odst. 1 bodu 1. advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu celkem ve výši 200 Kč za uvedené dva (účelně provedené) úkony právní služby a dále – jelikož je zástupce žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty – z náhrady za tuto daň v základní sazbě 21 %, tj. částky 126 Kč /dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., počítáno ze základu 600 Kč Soud tedy žalobkyni přiznal (poměrnou) náhradu nákladů řízení ve výši 428 Kč (tj. 38 % z částky 1 126 Kč, po zaokrouhlení). 9. Odměnu advokáta soud určil dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, neboť – jak je mu známo z úřední činnosti – jde o návrh na zahájení řízení podaný na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově a právně obdobných věcech (tzv. formulářová žaloba) a peněžité plnění (tarifní hodnota) nepřevyšuje 50 000 Kč. Ostatně hlavním kritériem pro posouzení, zda je třeba aplikovat § 14b advokátního tarifu, aby bylo učiněno zadost jeho smyslu a účelu, má být potencialita uplatnění nároků, jimiž věřitel disponuje, formulářovou žalobou, nikoliv jeho faktický postup. Soud v daných souvislostech zohlednil i typovou jednoduchost vymáhání v této věci uplatněného nároku, který - např. vedle nároků na dlužné jízdné s přirážkou – je typickým nárokem, který je namístě uplatnit„ formulářovou“ žalobou, tj. návrhem na zahájení řízení, jenž je namístě podřadit pod § 14b advokátního tarifu. 10. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů spojených se sepisem tzv. předžalobní výzvy (tj. výzvy k plnění podle § 142a o. s. ř.) advokátem, neboť tento její náklad nelze považovat za potřebný k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Sama žalobkyně totiž již dopisem ze dne 5. 5. 2020, dříve než věc předala advokátovi k zahájení soudního řízení, vyzvala žalovaného k úhradě dluhu a upozornila ho, že nebude-li dluh uhrazen, bude jej po žalovaném vymáhat. Předžalobní výzva zaslaná žalovanému prostřednictvím advokáta dne 13. 7. 2020 tak byla nadbytečná. Koneckonců předžalobní výzva je zákonné dobrodiní, jež poskytuje žalovanému, dlužníkům obecně, poslední možnost k splnění právní povinnosti bez nutnosti hrazení nákladů spojených se soudním řízením. Předžalobní výzvu by proto měl zásadně sepsat (a dlužníku odeslat) sám věřitel (zvláště typu žalobkyně), a to předtím, než věc předá advokátu k dalšímu postupu. Pokud by soud přiznal žalobkyni náhradu odměny advokáta za sepis předžalobní výzvy, popřel by smysl a účel § 142a o. s. ř., neboť kvůli tomuto ustanovení, které má vůči žalovanému působit velkoryse, by se jeho postavení zhoršilo tím, že by se zvýšila jeho celková platební povinnost. 11. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. 12. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.