12 C 14/2021-29 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu 5. 11. 2020 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 2 055 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela pojistnou smlouvu [číslo] jíž bylo sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla Škoda Octavia, [registrační značka], s počátkem pojištění ke dni 7. 5. 2018, za což se žalovaný zavázal platit žalobkyni pojistné ve výši 6 124 Kč ročně, a to s čtvrtletní splatností (splátky v částce 1 531 Kč). Žalovaný nezaplatil žalobkyni splátku pojistného splatnou dne 7. 11. 2019 a pojistný vztah mezi účastníky zanikl ke dni 26. 2. 2020. Žalovaný tak zůstal žalobkyni dlužen pojistné za období od 7. 11. 2019 do 26. 2. 2020 ve výši 1 855 Kč Vedle uvedené dlužné částky uplatnila žalobkyně vůči žalovanému rovněž nárok na zaplacení poplatku ve výši 200 Kč za odeslání upomínky a (zákonný) úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 855 Kč za dobu od 27. 2. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv jej k tomu soud vyzval. 3. Soud účastníky vyzval k vyjádření, zda souhlasí, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalobkyně s takovým postupem souhlasila již v žalobě. Žalovaný se v určené lhůtě nevyjádřil, proto soud předpokládal, že s tím i on souhlasí /srov. § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) /. 4. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařídil jednání. 5. Z žalobkyní předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a skutkovému závěru: Dne 7. 5. 2018 uzavřela společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [anonymizována dvě slova]“), a žalovaný (pojistník) smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti žalovaného za újmu způsobenou provozem vozidla Škoda Octavia, [registrační značka], [VIN kód], s počátkem pojištění ode dne 7. 5. 2018, na dobu neurčitou. Žalovaný se v této smlouvě zavázal platit [anonymizována dvě slova] pojistné ve výši 6 072 Kč ročně, splatné v čtvrtletních splátkách ve výši 1 518 Kč, a to vždy k 7. dni měsíců května, srpna, listopadu a února příslušného roku, počínaje dnem vzniku pojištění. Obsahem smluvních ujednání bylo i prohlášení žalovaného, že se seznámil se Sazebníkem administrativních poplatků, který však nebyl součástí těla samotné smlouvy. Na základě smlouvy o převodu pojistného kmene uzavřené dne 4. 7. 2019 mezi [anonymizována dvě slova] a žalobkyní, ve znění dodatku [číslo] ze dne 14. 11. 2019, převedla [anonymizována dvě slova] vlastnické právo k pojistnému kmeni v oblasti životního i neživotního pojištění na žalobkyni, zahrnující též (pojistnou) smlouvu uzavřenou s žalovaným. Pojištění založené předmětnou smlouvou zaniklo dne 26. 2. 2020, z důvodu vyřazení vozidla, k němuž bylo pojištění sjednáno, z registru silničních vozidel. Ke dni zániku pojištění dlužil žalovaný na pojistném za období od 7. 11. 2019 do 26. 2. 2020 částku ve výši 1 855 Kč, o čemž byl žalobkyní informován dopisem ze dne 6. 3. 2020. Dopisem ze dne 14. 4. 2020, označeným jako„ Předžalobní upomínka“, vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu v celkové výši 2 055 Kč, jenž sestával z dlužného pojistného ve výši 1 855 Kč a poplatku za upomínku ve výši 200 Kč. Dopisem ze dne 29. 7. 2020, též označeným jako„ Předžalobní upomínka“, vyzvala žalobkyně, již prostřednictvím své zástupkyně, žalovaného znovu k úhradě dluhu ve výši 2 055 Kč (s příslušenstvím), a to nejpozději do 13. 8. 2020, s tím, že jinak bude věc řešena soudní cestou; dopis byl k poštovní přepravě předán dne 29. 7. 2020. 6. Po právní stránce soud poměr mezi [anonymizována dvě slova] a žalovaným posoudil jako právní vztah z pojistné smlouvy uzavřené podle § 2758 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“), a zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), v platném znění, na základě které vznikla žalovanému povinnost platit [anonymizována dvě slova], resp. po převodu pojistného kmene podle § 103 a následujících zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů, žalobkyni sjednané pojistné. Této své povinnosti však žalovaný nedostál a žalobkyni zůstal dlužen pojistné ve výši 1 855 Kč za období od 7. 11. 2019 do 26. 2. 2020. V řízení přitom nevyšlo najevo nic, co by vyvrátilo anebo jen zpochybnilo tvrzení žalobkyně o tom, že pojistná smlouva byla řádně uzavřena a žalovaný své smluvní povinnosti neplacením pojistného v uvedeném rozsahu porušil. Žalobkyní uplatněný úrok z prodlení je v souladu s § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení žalovaného se zaplacením dluhu – žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením pojistného (jeho části) vždy v den následující po dni splatnosti příslušné čtvrtletní splátky, přičemž ke dni 27. 2. 2020 byl již v prodlení se zaplacením celého dlužného pojistného (ve výši 1 855 Kč). 7. Z výše vyložených důvodů soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 855 Kč s úrokem z prodlení v (zákonné) výši 10 % ročně z této částky za dobu od 27. 2. 2020 do zaplacení. 8. Oproti tomu ve zbylé části, tj. co do zaplacení částky ve výši 200 Kč, soud žalobu zamítl. Totiž, jak vyplynulo z předložených listinných důkazů, nebylo ujednání, týkající se povinnosti žalovaného zaplatit poplatek za odeslání upomínky ve výši 200 Kč, součástí samotného textu smlouvy, pod níž žalovaný připojil svůj podpis, nýbrž (dle tvrzení žalobkyně) tato povinnost vyplývala ze Sazebníku administrativních poplatků, který žalobkyně zveřejňuje na svých internetových stránkách a obchodních místech. Podle názoru soudu se tak jedná o postup, který nelze považovat za poctivý ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/2011, a tudíž mu soud nemůže poskytnout právní ochranu (srov. § 6 OZ). Ačkoliv se zmíněný nález Ústavního soudu přímo vztahuje na smluvní pokuty, jeho nosné důvody a principy (zásady), o něž se opírají, je – dle názoru soudu – nezbytné vztáhnout na jakékoliv ujednání obsažené ve všeobecných podmínkách či obdobných dokumentech (včetně sazebníku poplatků), pod nimiž není spotřebitel podepsán, pokud je způsobilé se negativně odrazit v jeho majetkové sféře. Na tom nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaný v rámci smlouvy prohlásil, že se s předmětným sazebníkem seznámil, neboť krom tohoto prohlášení neobsahovala smlouva stran sazebníku, resp. povinnosti hradit poplatek za odeslanou upomínku ve výši 200 Kč žádná další ujednání. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř.; žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu 91 % předmětu řízení a žalovaný měl úspěch ve zbylé části, tj. v rozsahu 9 % předmětu řízení, přičemž v rámci předmětu řízení soud zohlednil rovněž žalobkyní uplatněný úrok z prodlení ve výši vyčíslené ke dni rozhodnutí soudu. Žalobkyně tudíž má vůči žalovanému právo na náhradu poměrné části nákladů řízení, a to konkrétně 82 %. Pokud by měla žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení, přiznal by jí tuto náhradu soud v částce 1 126 Kč, jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta ve výši 400 Kč, a to celkem za dva úkony právní služby (tj. 1. převzetí a příprava zastoupení a 2. sepis žaloby), při sazbě odměny 200 Kč za jeden úkon právní služby dle § 14b odst. 1 bodu 1. advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu celkem ve výši 200 Kč za uvedené dva (účelně provedené) úkony právní služby a dále – jelikož je zástupkyně žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty – z náhrady za tuto daň v základní sazbě 21 %, tj. částky 126 Kč /podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., počítáno ze základu 600 Kč Soud tedy žalobkyni přiznal poměrnou náhradu nákladů řízení ve výši 923 Kč (82 % z částky 1 126 Kč, po zaokrouhlení). 10. Odměnu advokáta soud určil dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, neboť – jak je mu známo z úřední činnosti – jde o návrh na zahájení řízení podaný na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově a právně obdobných věcech (tzv. formulářová žaloba) a peněžité plnění (tarifní hodnota) nepřevyšuje 50 000 Kč. 11. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů spojených se sepisem tzv. předžalobní výzvy (tj. výzvy k plnění podle § 142a o. s. ř.) advokátem, neboť tento její náklad nelze považovat za potřebný k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., jelikož již sama žalobkyně, předtím, než věc předala své zástupkyni k dalšímu řešení, vyzvala dopisem ze dne 14. 4. 2020 žalovaného k úhradě dluhu (ten označila jako„ Předžalobní upomínka“), v němž jej současně upozornila na možné řešení sporu soudní cestou, nebude-li dluh uhrazen ve stanovené lhůtě. Opakovaná výzva ze strany zástupkyně žalobkyně proto byla nadbytečná. 12. K povaze a významu předžalobní výzvy s