12 C 19/2021-44 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu 12. 11. 2020 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 2 390 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela pojistnou smlouvu (pod [číslo]), jejímž předmětem bylo„ Komplexní pojištění vozidla [anonymizováno]“, a to konkrétně vozidla tovární značky Citroën, typ Xsara, [registrační značka], s počátkem pojištění ke dni 26. 10. 2018, s tím, že pojistné (první) bylo sjednáno ve výši 1 596 Kč s kvartální splatností. Žalovaný nezaplatil žalobkyni splátku pojistného splatnou dne 26. 10. 2019, pročež pojištění z důvodu neplacení pojistného zaniklo k 31. 1. 2020. Žalovaný tak zůstal žalobkyni dlužen částku ve výši 2 390 Kč, jež sestává z pojistného za období od 26. 10. 2019 do 31. 1. 2020 a z poplatků za odeslání upomínek k úhradě dluhu na pojistném ve výši 600 Kč (2 x 300 Kč). Vedle uvedené dlužné částky uplatnila žalobkyně vůči žalovanému rovněž (zákonný) úrok z prodlení z této částky kapitalizovaný za dobu od 1. 2. 2020 do 12. 11. 2020 ve výši 187 Kč. 2. Podáním došlým soudu dne 3. 8. 2021 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 2 390 Kč (jistiny dluhu) s odůvodněním, že na účet k úhradě pohledávky byla dne 21. 4. 2021 připsána z účtu [jméno] [příjmení] platba ve výši 2 390 Kč, a proto pohledávku za žalovaným v tomto rozsahu považuje za zaplacenou. K osvědčení důvodu zpětvzetí žaloby předložila žalobkyně soudu taktéž výpis z bankovního účtu [číslo] vedeného u peněžního ústavu [právnická osoba], v němž je mezi platbami připsanými ve prospěch předmětného účtu dne 21. 4. 2021 evidována platba ve výši 2 390 Kč (pod variabilním symbolem [číslo] - shodný s číslem uzavřené pojistné smlouvy) na vrub účtu majitelky [jméno] [příjmení]. Ve zbytku žalobkyně na podané žalobě trvala. 3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním doručeným soudu dne 12. 9. 2021. V podání uvedl, že částku 3 062 Kč uhradí nejpozději k 30. 9. 2021, s tím, že se z důvodu své vážné nemoci a covidové situace dostal do finanční krize. 4. Soud ve věci jednal dne 14. 9. 2021. Jelikož se účastníci z účasti u jednání omluvili (žalobkyně podáním doručeným soudu 3. 8. 2021, žalovaný podáním doručeným soudu 12. 9. 2021), aniž žádali o odročení jednání, soud věc - dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) - projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. 5. Při jednání soud provedl listinné důkazy označené a předložené žalobkyní, z nichž dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a skutkovému závěru: 6. Dne 26. 10. 2018 uzavřela žalobkyně (pojišťovna) s žalovaným (pojistníkem) smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla Citroën Xsara, [registrační značka], [VIN kód], a pojištění asistenčních služeb, s počátkem pojištění od 26. 10. 2018, na dobu neurčitou. Žalovaný se ve smlouvě zavázal platit žalobkyni pojistné ve výši 6 385 Kč ročně, splatné v čtvrtletních splátkách ve výši 1 596 Kč, počínaje dnem vzniku pojištění. Jelikož žalovaný sjednané pojistné neplatil řádně a včas, vyzvala jej žalobkyně dopisem ze dne 10. 12. 2019 k úhradě dluhu ve výši 1 988 Kč, přičemž žalovaného současně upozornila na možný zánik pojištění dnem 30. 1. 2020, nebude-li dlužné pojistné k tomuto dni zaplaceno. Poněvadž žalovaný ani přes písemnou výzvu žalobkyně dlužné pojistné neuhradil, zaniklo pojištění sjednané předmětnou smlouvou ke dni 30. 1. 2020, o čemž byl žalovaný písemně informován dopisem ze dne 13. 2. 2020. Dopisem ze dne 10. 3. 2020 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu, který vůči němu evidovala z titulu porušení povinností vyplývajících z předmětné smlouvy, resp. pro neplacení pojistného za období od 26. 10. 2019 do 30. 1. 2020, a to ve výši 2 390 Kč, s tím, že jinak přistoupí k jeho vymáhání. Následně dopisem ze dne 26. 6. 2020 žalobkyně, prostřednictvím své zástupkyně, žalovaného opětovně vyzvala k zaplacení dlužného pojistného (vyčísleného ve výši 2 390 Kč) do 15 dnů od doručení dopisu s upozorněním, že v případě neuhrazení bude věc řešena soudní cestou; dopis byl k poštovní přepravě předán téhož dne. 7. Po právní stránce soud poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudil jako právní vztah z pojistné smlouvy uzavřené dle ustanovení § 2758 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“), a zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), v platném znění, na základě které vznikla žalovanému povinnost platit žalobkyni sjednané pojistné. Této své smluvní povinnosti však žalovaný nedostál, neboť žalobkyni nezaplatil pojistné za období od 26. 10. 2019 do 30. 1. 2020, a zůstal jí tak dlužen částku ve výši 2 390 Kč. V řízení přitom nevyšlo najevo nic, co by vyvrátilo či jen zpochybnilo tvrzení žalobkyně o tom, že pojistná smlouva byla řádně uzavřena a žalovaný své smluvní povinnosti neplacením pojistného porušil. Žalobkyní uplatněný úrok z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení žalovaného se zaplacením dluhu – žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením pojistného (jeho části) vždy v den následující po dni splatnosti příslušné čtvrtletní splátky, přičemž v období od 1. 2. 2020 do 12. 11. 2020, za nějž žalobkyně úrok z prodlení požaduje, byl žalovaný v prodlení již s úhradou celého svého dluhu. 8. Z výše vyložených důvodů soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení (v sazbě 10 % ročně) z částky 2 390 Kč za dobu od 1. 2. 2020 do 12. 11. 2020 ve výši 187 Kč (výrok I.) a ve zbylé části, tj. co do jistiny ve výši 2 390 Kč, řízení zastavil podle § 96 odst. 2, 3 a 4 o. s. ř., aniž by zjišťoval stanovisko žalovaného k omezení žaloby, k němuž žalobkyně přistoupila před zahájením jednání (výrok II.). 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 146 odst. 2 věty druhé ve vztahu k § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně vzala žalobu co do jistiny zpět pro chování žalovaného, neboť se dostal do prodlení se zaplacením pojistného a v tomto svém protiprávním jednání setrval až do podání žaloby, resp. do 21. 4. 2021, kdy byl předmětný dluh uhrazen, na což žalobkyně reagovala omezením žaloby. Ve zbytku byla žalobkyně ve věci úspěšná. Proto soud žalobkyni proti žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši. Jelikož ke dni 7. 5. 2013 – nálezem Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12 – byla zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb., soud výši náhrady odměny advokáta určil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, neboť neexistuje jiný právní předpis, podle něhož by mohla být určena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010). Celkem soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč, jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta ve výši 400 Kč /za dva úkony právní služby (tj. 1. převzetí a příprava zastoupení a 2. sepis žaloby), při sazbě odměny 200 Kč za jeden úkon právní služby podle § 14b odst. 1 bodu 1 advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu celkem ve výši 200 Kč za uvedené dva (účelně provedené) úkony právní služby a dále – jelikož je zástupkyně žalobkyně plátkyní daně z přidané hodnoty – z náhrady za tuto daň v základní sazbě 21 %, tj. částky 126 Kč /dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., počítáno ze základu 600 Kč 10. Odměnu advokáta soud určil podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, neboť – jak je mu známo z úřední činnosti – se jedná o návrh na zahájení řízení podaný na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově a právně obdobných věcech (tzv. formulářová žaloba) a peněžité plnění (tarifní hodnota) nepřevyšuje 50 000 Kč. Ostatně hlavním kritériem pro posouzení, zda je třeba aplikovat § 14b advokátního tarifu, aby bylo učiněno zadost jeho smyslu a účelu, je (má být) potencialita uplatnění nároků formulářovou žalobou, nikoliv faktický postup věřitele. Soud v daných souvislostech zohlednil rovněž typovou jednoduchost vymáhání v této věci uplatněného nároku. V dané souvislosti je namístě též poznamenat, že uplatněný nárok je – např. vedle nároků na dlužné jízdné s přirážkou – typickým nárokem, který je namístě uplatnit formulářovou žalobou, tj. návrhem na zahájení řízení, jenž je namístě podřadit pod § 14b advokátního tarifu. 11. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů spojených se sepisem tzv. předžalobní výzvy (tj. výzvy k plnění podle § 142a o. s. ř.) advokátem, neboť tento její náklad nelze považovat za potřebný k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. [jméno] žalobkyně totiž již dopisem ze dne 10. 3. 2020, dříve než věc předala advokátovi k zahájení soudního řízení, vyzvala žalovaného k úhradě dluhu a upozornila ho, že ne