13 C 93/2020-37 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované uhradit žalobkyni částku 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 20 000 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2015, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 20 000 Kč od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2016, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 20 000 Kč od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 20 000 Kč od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 20 000 Kč od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 20 000 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 20 000 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 20 000 Kč od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 20 000 Kč od 1. 1. 2020 do 7. 2. 2020 a za dobu od 8. 2. 2020 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 030,55 Kč. Tvrdila, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] uzavřela se žalovanou dne 23. 9. 2006 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytla žalované půjčku hotovosti ve výši 20 000 Kč, žalovaná se v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou zavázala uhradit částku 33 280 Kč, která představuje půjčku ve výši 20 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 13 280 Kč, půjčka měla být splacena v 52 pravidelných týdenních splátkách po 640 Kč. Žalovaná své smluvní závazky neuhradila řádně a včas, smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tj. 28. 3. 2007. Žalovaná na dluh uhradila pouze částku 4 249,45 Kč, žalobkyně tuto částku započetla na úhradu poplatku. Žalobkyně nabyla pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018. Žalovaná byla o změně věřitele informována dopisem ze dne 17. 9. 2018. Žalobkyně po žalované požaduje úhradu poskytnuté částky ve výši 20 000 Kč a poplatek představující kapitalizovaný úrok za období od 29. 3. 2006 do 28. 3. 2007 ve výši 9 030,55 Kč. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, soud proto vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní. Ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovanou dne 29. 3. 2006 soud zjistil, že [právnická osoba] uzavřela se žalovanou smlouvu o půjčce (spotřebitelském úvěru), na základě které poskytla žalované půjčku ve výši 20 000 Kč, žalovaná se zavázala uhradit za poskytnutí finančních prostředků částku 13 280 Kč, a to v 52 týdenních splátkách po 640 Kč, první splátka byla splatná 7. den od data uzavření smlouvy. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že převzala částku 20 000 Kč. Dle článku 5 smluvních podmínek bylo sjednáno, že jakákoliv splátka bude započtena nejprve na souhrnný poplatek, teprve po úplném uhrazení poplatku budou platby započítány na půjčku. Dle článku 15 smluvních podmínek účastníci sjednali, že písemnosti budou žalované zasílány na adresu uvedenou ve smlouvě. Dle článku 10 smluvních podmínek se žalovaná zavázala informovat věřitele o jakékoliv změně své adresy. Z přípisu ze dne 25. 6. 2015 soud zjistil, že věřitel oznámil žalované postoupení pohledávky z předmětné smlouvy na [právnická osoba] [anonymizováno] se sídlem v [anonymizováno]. Z přípisu ze dne 17. 9. 2018 soud zjistil, že žalované bylo oznámeno postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. Dle nařízení Evropského parlamentu a Rady č. EU/1215/2012 článek 17 je dána pravomoc českého soudu, kolizním právem je české právo dle ustanovení článku 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. EU/593/2008. Procesním právem je české právo dle článku 8 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém. Dle ustanovení § 497 obchodního zákoníku se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 262 odst. 4 obchodního zákoníku ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku. Dle ustanovení § 4 odst. 1,2 zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru musí písemná smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr obsahovat také stanovení roční procentní sazby nákladů na úvěr, stanovení podmínek, za kterých může procentní sazba nákladů upravena, stanovení maximální výše úvěru, stanovení výše jednotlivých splátek, jejich počtu a přesné časové rozvržení, stanovení jednotlivých plateb dle § 2 písm. a), budou-li placeny spolu se spotřebitelským úvěrem. Dle ustanovení § 6 shora uvedeného zákona nesplňuje-li smlouva o poskytnutí úvěru náležitostí uvedené v § 8, pokládá se spotřebitelský úvěr za úvěr úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy, ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr se stávají neplatnými, to vše s účinností ode dne, kdy spotřebitel tuto skutečnost uplatní u věřitele. Dle ustanovení § 1 vládního nařízení č. 33/2010 Sb. výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o sedm procentních bodů. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že [právnická osoba] poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaná zavázala splatit spolu s částkou 13 280 Kč v pravidelných 52 týdenních splátkách po 640 Kč počínaje 7. dnem od data uzavření smlouvy, poslední splátka měla být uhrazena dne 28. 3. 2007. Žalovaná svou povinnost hradit splátky ve sjednané výši a lhůtě nesplnila. Žalovaná netvrdila, tedy ani neprokázala, že věřiteli předmětnou půjčku řádně splácela, nezpochybnila výši nesplaceného zůstatku. Předmětná pohledávka byla postoupena smlouvou ze dne 24. 8. 2018 žalobkyni, což bylo žalované dáno písemně na vědomí. Soud proto žalobě vyhověl v celém rozsahu včetně požadovaného příslušenství (úroku z prodlení), které odpovídá ust. § 1 vládního nařízení č. 33/2010 Sb. O nákladech řízení rozhodl soud dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch, v řízení byla zastoupena advokátem, proto jí soud přiznal náhradu za 2,5 úkonu právní služby ve výši 750 Kč dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., 3 rež. paušály po 100 Kč dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., včetně 21 % DPH ve výši 220,50 Kč dle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. a náhradu za soudní poplatek ve výši 800 Kč, celkem 2 071 Kč.