17 C 303/2020-31 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobce se podaným návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu celkem částku 2 990 Kč s příslušenstvím, představující dluh žalované vzniklý v důsledku porušování povinností vyplývajících jí ze smlouvy o úvěru účinné dne 11. 6. 2018 [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovanou v místě obchodní sítě zprostředkovatele úvěru spol. [právnická osoba] Žalovaná v tomto místě zároveň při podpisu smlouvy obdržela finanční obnos ve výši 2 000 Kč, který se zavázala vrátit s příslušenstvím do 11. 7. 2018. Žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas a v souladu se smluvními podmínkami je povinna rovněž uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 12. 2019 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na společnost žalobce s účinností ode dne 12. 12. 2019 Vedle jistiny dluhu 2 000 Kč se žalobce s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhal zaplacení: nesplacené smluvní pokuty ve výši 990 Kč, neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 244,11 Kč za období od 12. 7. 2018 do 19. 11 2019 z postoupené jistiny. 2. Žalovaná se k žalobě meritorně nevyjádřila. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byla žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu ustanovení § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval dle listinných důkazů založených ve spise. 4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: na základě žádosti žalované právní předchůdce žalobce [právnická osoba] se žalovanou uzavřel Smlouvu o úvěru [číslo] platnou a účinnou dne 11. 6. 2018, jejíž nedílnou součástí jsou Obchodní podmínky Smlouvy a Sazebník. Na základě této skutečnosti právní předchůdce žalobce žalované poskytl finanční obnos ve výši 2 000 Kč a žalovaná se jej zavázala vrátit v dohodnuté výši i s příslušenstvím do 11. 7. 2018. V případě porušení smluvní povinnosti se žalovaná zavázala uhradit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky jistiny, a to za každý den prodlení. Dále se zavázala k úhradě paušální náhrady výdajů spojených s upomínáním a to ve výši 150 Kč. Žalovaná sjednanou částku neuhradila řádně a včas. Dne 9. 12. 2019 došlo k postoupení pohledávky ze strany [právnická osoba] na společnost žalobce a to Smlouvou o postoupení pohledávek s účinností ode dne 12. 12. 2019. Dopisem ze dne 7. 1. 2020 oznámila [právnická osoba] žalované postoupení celé pohledávky. Ke dni postoupení pohledávky na žalobce činila její celková hodnota 3 142 Kč. 5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, neboť mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva, která má znaky smlouvy o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku a žalovaná nedostála svým platebním povinnostem ze smlouvy vyplývajícím. Dle ustanovení § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Dle § 2049 cit. zák. ustanovení zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví prováděcí předpis, nařízení vlády č. 351/2013 Sb.; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Jelikož žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nevrátila, uložil jí tuto povinnost soud, včetně nesplacené smluvní pokuty ve výši 990 Kč, neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 244,11 Kč za období od 12. 7. 2018 do 19. 11 2019 z postoupené jistiny a konečně zákonného úroku z prodlení ve výši určené datem splatnosti pohledávky od následujícího dne po účinnosti postoupení pohledávky, tj. od 13. 12. 2019 z jistiny ve výši 2 000 Kč, rozsudkem. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobce postoupena v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku. 6. Dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. platí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 7. V daném případě soud ve věci zcela úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 368 Kč, spočívající v uhrazeném soudním poplatku ve výši 400 Kč a nákladech právního zastoupení advokátem 968 Kč včetně DPH, z toho odměna advokáta dle ustanovení § 14b vyhl. č. 177/96 Sb., ve znění změn a doplňků ve výši 750 Kč (za 2,5 úkonu právní služby po 200 Kč), 3 režijní paušály ve výši 300 Kč + 21% DPH přiznaná dle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. 8. Platební místo a standardní lhůta k plnění vyplývají z ustanovení §§ 149 odst. 1, 160 odst. 1 o. s. ř.