19 C 239/2020-45 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou Okresnímu soudu v Teplicích dne 29. 6. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 9 154 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 13. 11. 2019 distančně prostřednictvím elektronických prostředků smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] ve které se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit také poplatek za čerpání úvěru a úrok. Žalovaný ke smlouvě poskytl občanský průkaz a výplatní pásku s číslem svého bankovního účtu. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 5 000 Kč bankovním převodem na uvedený účet. Žalovaný se zavázal hradit do konce každého kalendářního měsíce minimální splátku úvěru, která činí jednu pětinu částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však ve výši 300 Kč. Poplatek za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši 20% z čerpané jistiny úvěru, tedy celkem 1 000 Kč. Pro případ prodlení se splácením dluhu byl sjednán úrok, úrok z prodlení a smluvní pokuta. Úrok z poskytnutých peněžních prostředků byl sjednán ve výši 20% měsíčně a pro případ splatnosti celého dluhu ve výši 15% ročně. V daném případě činí úrok 2 791 Kč Smluvní pokuta pak byla sjednána ve výši 121 Kč za každých započatých 30 dní prodlení, tedy v celkové výši 363 Kč. Žalovaný byl po dobu delší než 60 dnů v prodlení a celý dluh z úvěru se stal splatným. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci, ač k jednání řádně a včas obesláni, se nedostavili, soud proto jednal ve smyslu ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. v jejich nepřítomnosti. 4. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 13. 11. 2019 elektronicky prostřednictvím prostředku komunikace na dálku smlouvu o revolvingovém úvěru. Žalovaný ve smlouvě uvedl číslo účtu, na které žádá peněžní prostředky zaslat a rovněž předložil žalobkyni výplatní pásku, ze které byl tento účet ověřen. Ke smlouvě rovněž zaslal kopii svého průkazu totožnosti. Na základě smlouvy pak byly žalovanému dne 14. 11. 2019 žalobkyní poskytnuty peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit prostřednictvím měsíčních splátek v minimální výši 300 Kč splatných vždy do konce každého kalendářního měsíce. Žalovaný se zavázal zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru a úrok z poskytnutých peněžních prostředků ve výši 20 % měsíčně z celkové výše poskytnutých peněžních prostředků, resp. ve výši 15 % ročně pro případ, že se stane celý úvěr splatným. Pro případ prodlení s úhradou byla sjednána smluvní pokuta ve výši 121 Kč za každých 30 dnů prodlení po dobu devadesáti dnů prodlení. Žalovaný ničeho neuhradil, dostal se do prodlení se splácením úvěru po dobu delší než 60 dnů a celý dluh z úvěru se stal v souladu s čl. 6 smlouvy o úvěru splatným, a to v částce 9 154 Kč, která představuje jistinu úvěru ve výši 5 000 Kč, poplatek za čerpání úvěru ve výši 1 000 Kč, úrok ve výši 2 791 Kč a smluvní pokutu ve výši 363 Kč. 5. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 1824 a násl. a § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, a na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně, a proto jí vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 9 154 Kč. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli distančním způsobem smlouvu o úvěru, žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky, přičemž žalovaný byl povinen poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úroky. Po čerpání úvěru ovšem neplnil smluvní podmínky a poskytnuté finanční prostředky řádně nesplácel. Žalobkyni tak vznikl nárok i na sjednané úroky a smluvní pokutu. 6. Protože je žalovaný v prodlení se zaplacením peněžité pohledávky, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 právo na zaplacení úroku z prodlení, a soud jí tedy přiznal zákonný úrok z prodlení v rozsahu požadovaném žalobkyní, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 7. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem zahrnujících odměnu advokáta za tři v řízení učiněné úkony, a to přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, výzvu k plnění v celkové výši 600 Kč určenou dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., tři režijní paušály po 100 Kč přiznané dle § 11, § 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH ve výši 189 Kč přiznanou dle § 137 odst. 3 o.s.ř. V daném případě jde o občanské soudní řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech (např. pod sp. zn. 21 C 37/2016, 10 C 327/2015, 20 C 42/2015) a v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu za vyjádření žalobkyně ze dne 28. 12. 2020, neboť tvrzení v něm obsažená, měla být již součástí žaloby samotné. 8. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalovanému zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). 9. Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.