19 C 24/2021-31 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se svou žalobou došlou soudu dne 25. 11. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit jí částku v celkové výši 7 590 Kč z titulu nezaplaceného jízdného a nezaplacené přirážky za jízdu bez platného jízdního dokladu ve dnech 17. 1. 2018, 31. 1. 2018, 22. 3. 2018, 17. 4. 2018 a 2. 5. 2018 dopravním prostředkem, který provozuje žalobkyně. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, s tím, že se účastníci k výzvě soudu učiněné dle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. k uvedenému postupu nevyjádřili. Po posouzení předložených listinných důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: Žalovaný se dne 17. 1. 2018 neprokázal ve veřejném dopravním prostředku (na trase linky [číslo]) platným jízdním dokladem, se dne 31. 1. 2018 neprokázal ve veřejném dopravním prostředku (na trase linky [číslo]) platným jízdním dokladem, se dne 22. 3. 2018 neprokázal ve veřejném dopravním prostředku (na trase linky [číslo]) platným jízdním dokladem, se dne 17. 4. 2018 neprokázal ve veřejném dopravním prostředku (na trase linky [číslo]) platným jízdním dokladem a se dne 2. 5. 2018 neprokázal ve veřejném dopravním prostředku (na trase linky [číslo]) platným jízdním dokladem, přičemž výše jízdného ve všech případech činila 18 Kč a výše přirážky v případě, že se cestující nemůže prokázat platným jízdním dokladem, činila ve všech případech 1 500 Kč. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle ustanovení § 2550 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, § 37 odst. 5 písm. b), c) odst. 6 a 7 zák. č. 266/1994 Sb., o drahách, § 18a zák. č. 111/1994 Sb., o silniční přepravě a podle ustanovení § 7 odst. 3, 5 a 6 a § 49 odst. 3 vyhl. č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, dospěl k závěru, že žalobkyní uplatněný nárok je po právu, a proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 7 590 Kč se zákonnými úroky z prodlení, a to podle § 1970 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Přiznaná náhrada nákladů představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náhradu v celkové výši 200 Kč za dva učiněné úkony (sepis žaloby, výzva k plnění) přiznanou v souladu s vyhl. č. 254/2015 Sb. Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.