19 C 245/2021-32 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se svou žalobou podanou Okresnímu soudu v Teplicích dne 27. 5. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši 9 745 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaná částka představuje dluh vzniklý žalované ze Smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] dne 27. 8. 2018. Žalované byl na základě smlouvy poskytnut v hotovosti úvěr ve výši 6 500 Kč. Ve smlouvě si účastnice sjednaly kapitalizovaný úrok za předpokládané období trvání úvěru ve výši 1 495 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z jistiny za každý den prodlení se zaplacením jistiny a dále poplatky za zaslanou upomínku ve výši 50 Kč za každou upomínku. Žalovaná se zavázala uhradit částku jednorázově do 30 dnů ode dne uzavření smlouvy a následně došlo k prodloužení splatnosti úvěru do 30. 11. 2018. Žalovaná však finanční prostředky řádně nesplatila. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni smlouvou ze dne 19. 8. 2020, přičemž tato skutečnost byla žalované oznámena. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, s tím, že se účastníci k výzvě soudu učiněné dle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. k uvedenému postupu nevyjádřili. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 27. 8. 2018 a ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 31. 10. 2018 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaná uzavřely dne 27. 8. 2018 smlouvu o úvěru, na základě které společnost poskytla žalované částku ve výši 6 500 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu s kapitalizovaným úrokem za předpokládané období trvání úvěru ve výši 1 495 Kč, nejpozději do 30 dnů ode dne uzavření smlouvy. Ve smlouvě si účastnice sjednaly pro případ prodlení smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky a poplatek ve výši 50 Kč za odeslání každé upomínky. Ve smlouvě žalovaná potvrdila, že peněžní prostředky v hotovosti převzala. Splatnost úvěru byla účastnicemi následně nově sjednána do 30. 11. 2018. Z upomínky ze dne 14. 12. 2018 a 31. 12. 2018 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou o úhradu dlužné splatné částky upomínala. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a její přílohy bylo zjištěno, že dne 19. 8. 2020 společnost [právnická osoba] postoupila žalobkyni mimo jiné pohledávku za žalovanou ze smlouvy [číslo]. Z oznámení ze dne 8. 9. 2020 soud rovněž zjistil, že společnost [právnická osoba] oznámila žalované postoupení pohledávky ze smlouvy [číslo] žalobkyni. Na základě shora popsaných skutkových zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: [právnická osoba] a žalovaná uzavřely dne 27. 8. 2018 smlouvu o úvěru, na základě které společnost poskytla žalované částku ve výši 6 500 Kč. Tuto žalovaná převzala. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 495 Kč, nejpozději do 30 dnů ode dne uzavření smlouvy. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení s úhradou částky a poplatek za odeslání upomínky. Následně došlo k prodloužení splatnosti úvěru do 30. 11. 2018. Žalovaná své povinnosti vrátit finanční prostředky nedostála. Pohledávka za žalovanou byla společností [právnická osoba] postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020 žalobkyni, přičemž skutečnost byla žalované oznámena. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení § 2395 a násl. a § 2048 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 a na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně, a proto jí vyhověl. Právní předchůdkyně žalobkyně přenechala žalované peněžní prostředky a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Této povinnosti však žalovaná nedostála. Proto jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 11 140 Kč, odpovídající jistině ve výši 6 500 Kč, nesplacenému úroku ve výši 1 295 Kč, poplatkům za upomínky v celkové výši 100 Kč (2x 50 Kč) a sjednané smluvní pokutě ve výši 3 245 Kč. Protože je žalovaná v prodlení se zaplacením peněžité pohledávky, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 právo na zaplacení úroku z prodlení, a soud jí tedy přiznal zákonné úroky z prodlení v rozsahu požadovaném žalobkyní (ode dne následujícího po účinnosti postoupení pohledávky), a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem zahrnujících odměnu advokáta za tři v řízení učiněné úkony, a to přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, výzvu k plnění v celkové výši 600 Kč určené dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., tři režijní paušály po 100 Kč přiznané dle § 11, § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., a 21% DPH ve výši 189 Kč přiznanou dle § 137 odst. 3 o.s.ř. V daném případě se totiž jedná o občanské soudní řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalované zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.