19 C 266/2021-23 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 23. 6. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 962 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 20. 6. 2019 smlouvu o úvěru, na základě které mu poskytla částku 9 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s dohodnutým kapitalizovaným úrokem ve výši 7 362 Kč s tím, že ji splatí v 60 pravidelných týdenních splátkách ve výši 273 Kč, počínaje dnem 27. 6. 2019. Žalovaný však úvěr řádně nesplácel. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, s tím, že se účastníci k výzvě soudu učiněné dle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. k uvedenému postupu nevyjádřili. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru ze dne 20. 6. 2019 a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 20. 6. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 9 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr spolu úrokem ve výši 1 782 Kč, s poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 2 700 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 880 Kč, a to v 60 týdenních splátkách ve výši 273 Kč, počínaje dnem 27. 6. 2019. Z evidenční karty klienta soud zjistil, že žalovaný sdělil žalobkyni své osobní, majetkové a výdělkové poměry. Z platební historie bylo zjištěno, že žalovaný nesplácel úvěr řádně, když uhradil pouze v 0. týdnu trvání úvěru částku ve výši 1 200 Kč, v 17. týdnu trvání úvěru částku ve výši 100 Kč a v 21. týdnu trvání úvěru částku ve výši 100 Kč. Od té doby ničeho neuhradil. Z předžalobní upomínky bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 2395 a násl. občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 a žalobě vyhověl. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 9 000 Kč, což žalovaný stvrdil svým podpisem na smlouvě a on se zavázal tuto poskytnutou částku zaplatit spolu s úrokem a s poplatky v celkové výši 7 362 Kč. Celkovou částku 16 362 Kč se zavázal splácet v 60 pravidelných týdenních splátkách ve výši 273 Kč, počínaje dnem 27. 6. 2019. Žalovaný žalovanou částku ve stanovených lhůtách splatnosti zcela neuhradil, když zaplatil celkem pouze 1 400 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 962 Kč. Protože je žalovaný v prodlení se zaplacením peněžité pohledávky, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 právo na zaplacení úroku z prodlení. Soud jí tedy přiznal zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., od okamžiku předepsané splatnosti smlouvy do zaplacení. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná, a tudíž má právo na náhradu svých nákladů řízení. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a náhrady hotových výdajů vzniklých v souvislosti s předžalobní výzvou a s podáním žaloby ve výši 200 Kč určenou dle § 2 odst. 1 vyhl. č. 245/2015 Sb. Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.