20 C 177/2021-31 — Okresní soud v Teplicích

1. V souladu s § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění. 2. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení poplatku za držení televizního přijímače ve smyslu zákona č. 348/2005 Sb. za prosinec 2019, leden 2020, únor 2020, květen 2020 a červen 2020 ([částka]) a úroků z prodlení, kapitalizovaných za jednotlivé měsíce do podání žaloby částkou [částka]. 3. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní, písemnost mu po uplynutí úložní doby byla na adrese trvalého bydliště dne [datum] vhozena do označené domovní schránky. Soud pobyt žalovaného ověřoval i u jeho zaměstnavatele ([IČO]), zde však účetní [jméno] [příjmení] uvedla, že doručování do zaměstnání není možné (soudu je z předchozí rozhodovací činnosti známo, že je zde v rámci jediného bloku výrobní závod na smažené brambůrky a nemožnost doručování tak spočívá spíše v neochotě zaměstnanců a v nepřívětivé firemní kultuře navenek i směrem dovnitř). 4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Z potvrzení České pošty, s. p., soud zjistil, že žalovaný byl jako plátce televizních poplatků zařazen v červenci 2019 (k adrese svého aktuálního trvalého bydliště, kde byl hlášen jako odběratel elektřiny) dle potvrzení ze dne [datum]. Výše nedoplatku pak byla zjištěna z výzev České pošty, s. p., oddělení [jméno], které zpracovává agendu televizních poplatků, vyzývající žalovaného k úhradě dluhu, která byla žalovanému opakovaně zasílána na stávající trvalé bydliště a které ve dvou případech dle doručenky převzal do vlastních rukou, třetí se vrátila jako nevyzvednutá. Dle zprávy OSSZ Teplice je žalovaný poživatelem invalidního důchodu pro I. stupeň invalidity a ten je vyplácena na trvalé bydliště žalovaného. 5. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Soud věc posoudil dle jednotlivých ustanovení zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, zejména § 3 odst. 4 shledal, že žalovaný je poplatníkem měsíčního poplatku [částka], a proto žalobě vyhověl, když je nesporné, že žalovaný svou povinnost tento poplatek platit v uvedených měsících nesplnil. Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku v řízení tížilo procesně pasivního žalovaného. Bylo tedy uloženo za tyto měsíce poplatek žalobkyni zaplatit. Žalovaný je nesporně s plněním této své povinnosti v prodlení, soud mu proto dle § 1970 občanského zákoníku uložil dále zaplatit i úrok z prodlení za dobu žalobkyní (ve prospěch žalovaného) vymezenou, když kapitalizaci žalobkyně provedla aritmeticky korektně a v sazbě, zjevně odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Celková výše těchto nákladů pak sestává ze dvou mimosmluvních odměn dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po [částka] a tří paušálních částek náhrad hotových výdajů á [částka] ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci a s podáním žalobního návrhu. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka]. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. 7. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., byť se jedná o nezanedbatelné částky a žalovaný je zřejmě omezen v možnostech invaliditou (byť je v nejnižším stupni invalidity). Žalobkyně ani právní zástupce nebudou takto navýšenou lhůtou splatnosti ohroženi a proto soud lhůtu k plnění přiměřeně navýšil, a to i ve výroku II, aby měl reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce. Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce mírnější splátkový kalendář, nebyl shledán žádný zvláštní důvod. Soudu ostatně není zřejmé, proč takový relativně zanedbatelný závazek nebyl uhrazen již dříve, žalovaný však zůstal pasivní a žádné vysvětlení neposkytl. Nezbývá, než spolehnout se na úsudek žalovaného, který svou pohledávku může uhradit dle platebních údajů, obsažených v části F) již dříve doručeného návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu (jde však o vztah mezi účastníky řízení, za případnou změnu těchto platebních údajů soud nenese žádnou odpovědnost).