20 C 192/2021-52 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení pojistného ze smlouvy [číslo] (autopojištění k vozidlu [anonymizována dvě slova] [registrační značka] [číslo]) ze dne [datum], za období neplacení pojistného od [datum] do [datum], kdy pojistná smlouva výpovědí pro neplacení zanikla, a úroku z prodlení od ukončení pojistného vztahu do zaplacení. Soud vyzval žalobkyni dvakráte k upřesnění, jak dospěla k navýšení pojistného právě o [částka], teprve druhým podáním žalobkyně skladbu této částky objasnila. 2. V souladu s § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění. 3. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní, soud po jeho pobytu musel pátrat, žalovaný následně soud kontaktoval emailovou zprávou a potvrdil adresu pro doručování jak v záhlaví shora, kterou již uváděl v řízení odlišnému soudci (v řízení o rozvod manželství v červnu 2020). 4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Žalobkyně prokázala pojistnou smlouvou č. l. 13 a vyúčtováním došlé platby prvního pojistného (č. l. 18) závazek žalovaného hradit měsíčně na pojistném [částka] z titulu pojištění odpovědnosti ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb., úrazového pojištění řidiče a pojištění autoskel a asistence, od [datum] (pouze první pojistné). Dodatkem k této smlouvě prokázala, že pojistné je se slevou 25 % a nebude-li doložen stav tachometru či překročen předpokládaný roční nájezd do 7 500 km, bude sleva odňata a navíc navýšena o 35 %, dále bude v takovém případě odňata sleva pojištění skel vozidla, která činila 60 %. Tím bylo aritmeticky odůvodněno navýšení pojistného z měsíční splátky [částka] na [částka]. Žalobkyně i její právní zástupce prokázali vypracování a doručování předžalobních výzev, výzvy žalobkyně obsahují informaci o zániku pojištění ke dni [datum] (od tohoto dne by se tedy mohlo jednat o nepojištěné vozidlo, což může obdobně vyústit v uplatnění dalšího nároku proti žalovanému, tentokráte od [obec] kanceláře pojistitelů). Žalobkyně výzvy adresovala na soudu neznámou adresu [adresa]), soud tedy má písemnost za došlou do dispoziční sféry žalovaného. 5. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Účastníci platně sjednali pojistnou spotřebitelskou smlouvu s charakterem škodového pojištění ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb., s podpůrným užitím ustanovení o pojištění dle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., z níž žalovanému svědčila povinnost hradit vždy k 30. dni měsíce pojistné ve výši [částka] na účet žalobkyně, když původně sjednaná výše byla navýšena v důsledku nesplnění smluvní povinnosti žalovaného (doložit nájezd vozidla). Podle § 13 odst. 2 tamtéž dále platí, že zanikne-li pojištění odpovědnosti před uplynutím doby, na kterou bylo pojištění sjednáno, má pojistitel právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo. Žalobkyně by tedy měla právo na uhrazení pojistného do [datum], požaduje však za období kratší. Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku v řízení tížilo procesně pasivního žalovaného. Žaloba je současně důvodná i z hlediska nároku na úrok z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), který je požadován ve prospěch žalovaného až od ukončení pojistného vztahu (ačkoliv je v prodlení již od každého příslušného měsíce trvání pojištění), výše úroku odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto mohl žalobě vyhovět v plném rozsahu. 6. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Celková výše částky těchto nákladů pak sestává ze tří mimosmluvních odměn dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po [částka] a tří paušálních částek náhrad hotových výdajů á [částka] ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, s vypracováním a zasláním předžalobní výzvy a s podáním žalobního návrhu. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka]. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. Za doplnění návrhu samostatná odměna nepřísluší, neboť bylo pouze objasněno, jak žalobkyně dospěla k výši nároku, což mělo být součástí samotného návrhu. 7. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť žalovaný je zjevně předlužen, čelí několika exekucím pro částky v řádech [anonymizována dvě slova] Kč. Je tedy více než zřejmé, že ani případným obratem zahájeným exekučním řízením po nesplnění platební povinnosti po uplynutí krátké lhůty k plnění by žalobkyně zřejmě dřívějšího uspokojení své pohledávky nedosáhla, když případná další exekuce by zřejmě vedla toliko k čekání na vymožení předchozích závazků a časové hledisko splnění povinností žalovaného tak zjevně nehraje hlavní roli. K ochraně zájmů žalobkyně soud stanovil sankci ztrátou výhody splátek pro případ, že žalovaný poskytnutého dobrodiní splátkovým kalendářem včas nevyužije. Proto soud z důvodu patřičné ochrany žalovaného na straně druhé poskytl přibližně tříměsíční splátkový kalendář, resp. přiměřeně navýšil lhůtu k plnění ohledně nákladového výroku (fakticky se jedná o„ nultou“ splátku), aby měl reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce. Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce mírnější splátkový kalendář, nebyl shledán žádný mimořádný důvod. Žalovaný by měl nicméně postupovat v součinnosti s příslušnými soudními exekutory (případně hradit splátky z nezabavitelných částek svého příjmu – což výše splátek zřejmě umožňuje), aby se nedopouštěl trestných činů zvýhodnění věřitele či maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (zatajením a spotřebováním disponibilního majetku).