20 C 196/2021-44 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobce se v řízení domáhal žalobou, podanou u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení ve výroku I shora uvedeného plnění z titulu splatné zápůjčky, sjednané ústně žalobcem a jeho manželkou se žalovanou dne [datum], s dohodnutou splatností do [datum]. 2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobce s takovým postupem souhlasil výslovně (č. l. 38) a žalované soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaná na výzvu ve stanovené lhůtě nereagovala, důsledkem je předpoklad jejího souhlasu s tímto postupem. Žalovaná v řízení zůstala pasivní (v důsledku jejího nezájmu o dosažitelnost na adrese trvalého pobytu se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděla), adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásil. Soud po žalované přesto pátral, nepodařilo se mu však doručit ani na jiné adrese ([ulice a číslo] v [obec]). Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je - při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]). Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). 3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Příkazem k úhradě č. l. 3 bylo prokázáno poskytnutí částky [částka] na účet č. [bankovní účet] dnem [datum]. Výpisem z účtu p. v. bylo prokázáno, že takový účet patřil [jméno] [jméno]. Dle registru obyvatel č. l. 15 je muž tohoto jména manželem žalované. Právní zástupce žalobce doložil dopisem (č. l. 4) vypracování i zaslání (č. l. 5 a 6) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalované. 4. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Podle § 713 odst. 3 občanského zákoníku platí, že z právních jednání týkajících se společného jmění nebo jeho součástí jsou manželé zavázáni a oprávněni společně a nerozdílně. Ohledně částky [částka] soud nedisponuje informací v tom smyslu, že by se mohlo jednat o záležitost pro manžele nikoliv běžnou, soud proto shledal, že manžel je aktivně legitimován k podání žaloby i bez účasti své manželky. Manželé a žalovaná sjednali zápůjčku ve smyslu § [číslo] a násl. tamtéž s ústně dohodnutou splatností do [datum]. Jakkoliv důkazy k těmto tvrzením jsou nepřímé, tvrzením nebylo nijak odporováno. Soud vychází ohledně údajů o samotné výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žaloby, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku (tedy zda již nebyl uhrazen) v řízení tížilo procesně pasivní žalovanou. Soud tak mohl žalobě vyhovět v plném rozsahu a to včetně úroku z prodlení ve smyslu § 1970 tamtéž, když počátek úročení odpovídá splatnosti zápůjčky a sazba úroku z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 5. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byl žalobce v řízení zcela úspěšný, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. tomuto přiznal k tíži žalované právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Celková výše těchto nákladů pak sestává ze tří mimosmluvních odměn dle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po [částka] a tří paušálních částek náhrad hotových výdajů á [částka] ve smyslu § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, s vypracováním a zasláním kvalifikované předžalobní výzvy k plnění ve smyslu § 142a o. s. ř. a s podáním žalobního návrhu. Advokát není plátcem DPH. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka]. Náhrada nákladů řízení je dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. 6. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť rozsudek bude zřejmě třeba pro doručení vyvěsit na úřední desce soudu a jedná se o relativně vysoké plnění, u kterého nelze očekávat jednorázové splnění, zejména s přihlédnutím k tomu, že zdejší soud vůči žalované povolil v letech 2015 až 2021 již 11 exekucí, žalovaná má 8 nezletilých dětí a dle Úřadu práce čerpá rodičovský příspěvek [částka] a přídavky na děti 8 x [částka], resp. [částka]. Je tedy více než zřejmé, že ani případným obratem zahájeným exekučním řízením po nesplnění platební povinnosti po uplynutí krátké lhůty k plnění by žalobkyně zřejmě dřívějšího uspokojení své pohledávky nedosáhla, když případná další exekuce by zřejmě vedla toliko k čekání na vymožení předchozích závazků a časové hledisko splnění povinností žalovaného tak zjevně nehraje hlavní roli. Soud považuje za vhodné žalované umožnit splnění této povinnosti žalovanému, který je fyzickou osobou vyššího věku, nikoliv podnikatelem či institucionálním věřitelem a lze tak očekávat, že má na splnění povinnosti výrazný majetkový zájem. K ochraně zájmů žalobce soud stanovil sankci ztrátou výhody splátek pro případ, že žalovaná poskytnutého dobrodiní splátkovým kalendářem včas nevyužije. Proto soud z důvodu patřičné ochrany žalované na straně druhé poskytl přibližně půlroční splátkový kalendář, resp. přiměřeně navýšil lhůtu k plnění ohledně nákladového výroku (fakticky se jedná o„ nultou“ splátku), aby měla reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce. Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce mírnější splátkový kalendář, nebyl shledán žádný mimořádný důvod a sama žalovaná zůstala pasivní a neposkytla tedy soudu žádné argumenty, proč by měl být zájem žalované upřednostněn na úkor žalobkyně a jejího právního zástupce tím, že by soud poskytl lhůtu k plnění delší. Žalovaná by měl nicméně postupovat v součinnosti s příslušnými soudními exekutory (případně hradit splátky z nezabavitelných částek svého příjmu, což výše splátky zřejmě umožňuje), aby se nedopouštěla trestných činů zvýhodnění věřitele či maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (zatajením a spotřebováním disponibilního majetku).