20 C 221/2021-32 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni shora ve výroku I a II uvedené plnění z titulu úhrady zákonného příspěvku nepojištěných za nepojištěné období od [datum] do [datum] (143 dní), když žalovaný jako vlastník či provozovatel (dle registru vozidel) osobního automobilu s [registrační značka] neuzavřel v rozhodném období pojištění odpovědnosti z provozu uvedeného vozidla ([částka]), a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ([částka]). Soud si byl vědom nároku za bezprostředně předcházející období, vypořádaného platebním rozkazem ve sp. zn. EPR [číslo], který je již exekučně vymáhán. Důvod ke krácení nákladů řízení však v tomto ohledu neshledal, neboť nároky byly uplatněny postupně a relativně bez prodlení tak, jak vznikly. 2. Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu učiněné dle § 101 odst. 4 o. s. ř. k uvedenému postupu nevyjádřil, žaloba mu byla doručena na adresu trvalého bydliště (fikcí uplynutím 10 dnů od uložení oznámení), obálka byla následně vrácena soudu, neboť nebyla nalezena označená domovní schránka. [příjmení] adresu soud (nepovinným) pátráním ani nezjistil, dle OSSZ Teplice je žalovaný příjemcem invalidního důchodu pro I. stupeň invalidity, jiná adresa sdělena nebyla. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). 3. Soud posoudil předložené listinné důkazy a tvrzení žalobkyně a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný jako vlastník a provozovatel osobního automobilu (dle registru vozidel, žalovaný však v řízení těmto tvrzením nijak neodporoval) s [registrační značka] neuzavřel v tvrzené době (143 dnů) povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla. Výzvou ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky [částka], představující předmět tohoto řízení (bez úroku z prodlení). Žalovaný na výzvu žalobkyně nereagoval, a proto jej žalobkyně o zaplacení upomněla upomínkou ze dne [datum], doručovanou rovněž na platnou adresu trvalého bydliště žalovaného (k těmto údajům žalobkyně ze zákona přístup má, není však povinna a ani oprávněna pátrat v rozsahu, v jakém to může učinit soud). Dne [datum] zástupce žalobkyně odeslal žalovanému předžalobní upomínku ve smyslu § 142a o. s. ř. z téhož dne na shodnou adresu. Soud ověřil parametry vozidla pro zvážení, zda se v tomto případě neodchýlit od denní sazby náhrady. Dle technického průkazu vozidla se jedná o [anonymizováno 5 slov] kW s provozní hmotností 1 265 kg, uvedenou do provozu v roce 1998. 4. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle ustanovení (zejména § 1 odst. 2, § 4 a § 15) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a vyhlášky č. 205/1999 Sb., a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí vyhověl a žalovanému uložil, aby zaplatil žalobkyni plnění dle výroku I shora. Protože je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku nárok na zaplacení úroku z prodlení a použitá sazba odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Důvod ke krácení denní sazby soud neshledal, ostatní parametry vozidla nejsou se zdvihovým objemem motoru ve výraznějším kontrastu. 5. Pokud se však týká úroku z prodlení z nákladů [částka], soud shledal žalobu z těchto důvodů nedůvodnou a výrokem II ji proto částečně zamítnul. Pokud se týká [částka] coby náhrady za mimosoudní uplatnění práva na zaplacení, jedná se ve smyslu § 513 občanského zákoníku o pouhé příslušenství pohledávky a její úročení úrokem z prodlení tak není přípustné. 6. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu v převážné míře (nad 90 %) úspěšná, a proto jí soud přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a nákladů zastoupení zahrnujících odměnu advokáta ve výši [částka] (3 x [částka]) určenou dle § 14b odst. 1 bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tři režijní paušály po [částka] (za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu k plnění a podání žaloby) přiznané dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH ve výši [částka] přiznanou dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalovanému zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 7. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť se jedná o relativně vysoké plnění, které má navíc (oproti běžnému tržnímu pojistnému) významný sankční prvek. U žalovaného nadto nelze očekávat jednorázové splnění, zejména s přihlédnutím k tomu, že zdejší soud vůči žalovanému povolil v letech 2018 až 2021 již 5 exekucí, když případná další exekuce by zřejmě vedla toliko k čekání na vymožení předchozích závazků a časové hledisko splnění povinností žalovaného tak zjevně nehraje hlavní roli. Proto soud z důvodu patřičné ochrany žalovaného poskytl přibližně půlroční splátkový kalendář, resp. přiměřeně navýšil lhůtu k plnění ohledně nákladového výroku (fakticky se jedná o„ nultou“ splátku), aby měl reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce (což by tuto pohledávku zřejmě více než zdvojnásobilo). K ochraně zájmů žalobkyně soud naopak stanovil sankci ztrátou výhody splátek pro případ, že žalovaný poskytnutého dobrodiní splátkovým kalendářem včas nevyužije (a stanovení splátkového kalendáře chce hradit v nákladech další zbytečné exekuce). Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce mírnější splátkový kalendář, nebyl shledán žádný zvláštní důvod. Platební údaje žalovaný nalezne v části F) již dříve doručeného návrhu, soud však nezaručuje jejich aktuálnost (způsob splnění je ryze na dohodě účastníků a řízení a soud do něj nezasahuje). 8. Žalovaný by měl dále pamatovat, že dokud bude registrem vozidel veden jako vlastník/provozovatel tohoto (či jiného) automobilu, případně na výzvu nebude schopen prokázat, že vlastníkem (nevyřazeného) vozidla je již jiná osoba, bude pravděpodobně čelit dalším takovým nárokům za navazující období. Nesjednáním byť svou výší (zejm. u neprovozovaného vozidla s minimálním ročním nájezdem) spíše symbolického pojištění v řádu korun denně se tak může dostat do ekonomicky neřešitelné situace, neboť pohledávky budou náklady nalézacího a exekučního řízení více než zdvojnásobeny.