21 C 190/2021-36 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 16. 4. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Žalovaná uzavřela dne 30. 5. 2017 se společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru, na jejímž základě se tato společnost zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 5 000 Kč za sjednaný poplatek ve výši 0 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalovaná úvěr čerpala dne 30. 5. 2017, o čemž svědčí výpis z bankovního účtu, avšak své povinnosti úvěr splatit nejpozději do 30. 8. 2017 nedostála. [právnická osoba], postoupila pohledávku za žalovanou žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021. Žalobkyně se touto žalobou domáhá úhrady jistiny úvěru a zákonného úroku z prodlení, když žalovaná přes upomínky dosud ničeho neuhradila. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci nařídil jednání na den 19. 10. 2021, ke kterému se žalobkyně ani žalovaná, ač řádně předvolány, nedostavily. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila a souhlasila s rozhodnutím v její nepřítomnosti, žalovaná se nedostavila bez omluvy, za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. tedy soud jednal v nepřítomnosti účastnic. Soud ve věci provedl důkaz listinami, které v řízení předložila žalobkyně, když žalovaná zůstala ve věci nečinná, a dále zprávou banky vyžádanou k návrhu žalobkyně, a z provedeného dokazování zjistil následující skutkový stav: [právnická osoba], poukázala dne 30. 5. 2017 převodem z účtu na účet vedený u [právnická osoba], č. ú. [bankovní účet] částku 5 000 Kč. Ze sdělení [právnická osoba], ze dne 22. 7. 2021 vyplývá, že majitelem předmětného účtu a jedinou osobou s dispozičními právy byla v květnu 2017 žalovaná a v tomto období byla na účet připsána částka 5 000 Kč. Dle tvrzení žalobkyně předcházelo zaslání uvedené částky žalované uzavření smlouvy o úvěru prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, kdy k tomuto tvrzení žalobkyně předložila listiny označené„ Smlouva o spotřebitelském úvěru“ a„ Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru“, které jsou podepsány toliko společností [právnická osoba], jakýkoliv podpis žalované na listinách chybí. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 byla pohledávka za žalovanou z tvrzené smlouvy o úvěru postoupena žalobkyni. Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 2. 2. 2021 a předžalobní upomínkou stejného data byla právním zástupce žalobkyně vyzvána k úhradě dluhu. Předžalobní výzva byla žalované zaslána doporučeně dne 2. 2. 2021. Po právní stránce posoudil soud věc zejména podle ust. § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014. Po provedeném dokazování a právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žalobkyni se v řízení nepodařilo prokázat, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena tvrzená smlouva o úvěru. V řízení bylo toliko prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet, jehož majitelkou a jediným disponentem byla v předmětném období žalovaná, částku 5 000 Kč a tato částka byla na účet žalované připsána. Aktivní legitimace žalobkyně v řízení je dána ujednáním smlouvy o postoupení pohledávek. Soud tedy po provedeném dokazování dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 5 000 Kč, kterou je žalovaná povinna vrátit žalobkyni s odkazem na ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, z titulu bezdůvodného obohacení. Ze shora uvedených důvodů tedy soud částečně vyhověl podané žalobě a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč. Žalobkyni dále v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, vzniklo právo požadovat po žalované zákonný úrok z prodlení z částky 5 000 Kč, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty k vrácení této částky. Žalovaná byla poprvé prokazatelně vyzvána k úhradě dluhu předžalobní upomínkou, které jí byla zaslána dne 2. 2. 2020 a dnem 5. 2. 2020 tak nastala domněnka doby dojití ve smyslu ust. § 573 občanského zákoníku Lhůta ke splnění povinnosti byla žalobkyní stanovena třídenní, pokud tedy žalovaná nejpozději dne 8. 2. 2020 neplnila, dostala se následujícím dnem do prodlení, a soud jí tak uložil povinnost zaplatit žalobkyni spolu s dlužnou částkou 5 000 Kč i úrok z prodlení z této částky dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 9. 2. 2020 do zaplacení. Ve zbývající části uplatněného příslušenství pak soud výrokem II. tohoto rozsudku žalobu zamítl, neboť dospěl k závěru, že v období od 31. 8. 2017 do 8. 2. 2020 nebyla žalovaná v prodlení s vrácením peněžitého plnění, když žalobkyně v řízení neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou uzavřela tvrzenou smlouvu o úvěru, z níž měla vyplývat lhůta pro vrácení částky 5 000 Kč. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná pouze v poměrně nepatrné části, nárok na plnou náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. náleží odměna ve výši 200 Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním právním a skutkovým rozborem věci a písemné podání soudu ve věci samé) a dále daň z přidané hodnoty v sazbě 21% stanovená ze základu ve výši 900 Kč částkou 189 Kč. K použití ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. pro stanovení výše odměny a náhrady hotových výdajů právního zástupce žalobkyně pak soud ještě uvádí, že z lustrace v rejstříku zdejšího soudu je zřejmé, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, kdy skutková tvrzení jsou obdobná jako v dalších sporech vedených u zdejšího soudu, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, proto soud uložil žalované povinnost zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.