21 C 243/2020-28 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 29. 7. 2020, doplněnou podáním ze dne 14. 12. 2020, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni celkem částku 6 645 Kč s příslušenstvím z titulu úhrady zákonného příspěvku nepojištěných a z titulu poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, když žalovaný jako provozovatel osobního automobilu s [registrační značka], se zdvihovým objemem válců nad 1 350 m3 do 1 850 m3, neuzavřel v období od 30. 12. 2018 do 13. 5. 2019 pojištění odpovědnosti z provozu uvedeného vozidla. Vozidlo bylo v předmětném období evidováno v registru silničních vozidel jako provozované. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci nařídil jednání na den 12. 1. 2021, k němž se žalobkyně ani žalovaný, ač řádně předvoláni, nedostavili. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila, žalovaný se nedostavil bez omluvy, za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. tedy soud jednal v nepřítomnosti účastníků. 4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav: 5. Žalovaný byl od 29. 8. 2018 zapsán v registru vozidel jako vlastník a provozovatel vozidla – osobního automobilu s objemem válců nad 1 350 m3 do 1 850 m3, [registrační značka] [VIN kód], přičemž neměl v období od 30. 12. 2018 do 13. 5. 2019 uzavřené pojištění odpovědnosti z provozu tohoto vozidla. Žalobkyně přípisem ze dne 4. 7. 2019 vyzvala žalovaného, aby ve lhůtě do 30 dnů od doručení přípisu uhradil příspěvek do garančního fondu v částce 6 345 Kč (47 Kč jako denní sazba příspěvku x 135 dnů) a náklady na uplatnění příspěvku ve výši 300 Kč; výzva obsahovala mimo jiné poučení žalovaného o jeho právech a povinnostech, včetně možnosti doložit žalobkyni okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek, a poučení o možnosti žalobkyně uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů žalobkyně u soudu. Doklad o odeslání této výzvy žalovanému žalobkyně nedoložila. Upomínkou ze dne 5. 12. 2019 byl žalovaný žalobkyní vyzván k úhradě dluhu ve výši 6 815 Kč, představujícího nezaplacený příspěvek do garančního fondu, náklady na uplatnění příspěvku a úrok z prodlení. Doklad o odeslání této výzvy žalovanému žalobkyně nedoložila. Předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně ze dne 16. 6. 2020, která byla žalovanému zaslána doporučeně téhož dne, byl žalovaný opětovně vyzván k úhradě dluhu, a to nejpozději do 27. 6. 2020. 6. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, a vyhlášky č. 205/1999 Sb. 7. Podle ust. § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. nestanoví-li tento zákon jinak, a) musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené, b) může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen "pozemní komunikace"), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci. 8. Podle ust. § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle odstavce 2 při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. [Anonymizovaný odstavec] 10. Podle ust. § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 205/1999 Sb. denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se stanoví pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3 ve výši 47 Kč. 11. Na základě skutkových zjištění a po právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že je v části příspěvku nepojištěných a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek důvodná. Soud má za prokázané, že žalovaný byl v předmětném období vlastníkem a provozovatelem předmětného vozidla a k tomuto vozidlu neuzavřel v rozhodném období pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalovaný je tak s odkazem na ust. § 4 zákona č. 168/1999 Sb. povinen uhradit žalobkyni zákonný příspěvek nepojištěných za uvedené období 135 dnů, při denní sazbě příspěvku 47 Kč, celkem tedy částku příspěvku 6 345 Kč, a náklady spojené s uplatněním práva na zaplacení příspěvku ve výši 300 Kč. K úhradě zákonného příspěvku nepojištěných byl žalovaný žalobkyní vyzván. Ze všech shora uvedených důvodů tedy soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni celkem částku 6 645 Kč představující zákonný příspěvek nepojištěných k vozidlu [registrační značka] za období od 30. 12. 2018 do 13. 5. 2019 a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. 12. Protože je žalovaný v prodlení se zaplacením peněžité pohledávky, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle ust. § 1970 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 i právo na zaplacení úroku z prodlení. Žalovaný se zcela nepochybně dostal do prodlení dnem 28. 6. 2020, když dle předžalobní výzvy právního zástupce, která je první prokazatelně odeslanou výzvou žalovanému ke splnění povinnosti, měl dluh uhradit do 27. 6. 2020. Soud tedy přiznal žalobkyni zákonné úroky z prodlení z částky zákonného příspěvku nepojištěných od 28. 6. 2020, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V části, kterou se žalobkyně domáhala přiznání zákonného úroku z prodlení z částky příspěvku za období od 19. 8. 2019 do 27. 6. 2020, pak soud žalobu zamítl, neboť žalobkyně v tomto řízení neprokázala, že by v uvedený období byl již žalovaný v prodlení s placením zákonného příspěvku nepojištěných. Soud byl připraven poskytnout žalobkyni při jednání, které bylo soudem nařízeno, poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti označit důkazy k prokázání sporných tvrzení, žalobkyně se však k nařízenému jednání nedostavila a sama se tak o možnost poučení připravila. 13. Odlišně soud posoudil nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení z nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, neboť tyto jsou již samy o sobě příslušenstvím pohledávky (viz ust. § 513 občanského zákoníku), a proto je nelze dále úročit úrokem z prodlení. Z uvedeného důvodu soud žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení 10 % úroku z prodlení ročně z částky 300 Kč od 19. 8. 2019 do zaplacení, výrokem II. tohoto rozsudku zamítl. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení neúspěšná v poměrně nepatrné části, právo na plnou náhradu nákladů řízení v celkové částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátkou, které dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. náleží odměna ve výši 200 Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění a písemné podání soudu ve věci samé), dále daň z přidané hodnoty v sazbě 21% stanovená ze základu ve výši 900 Kč částkou 189 Kč. K použití ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. pro stanovení výše odměny a náhrady hotových výdajů právní zástupkyně žalobkyně pak soud uvádí, že z lustrace provedené v rejstříku zdejšího soudu je zřejmé, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, kdy skutková tvrzení jsou obdobná jako v dalších sporech vedených u zdejšího soudu, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. 15. Žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, proto soud uložil žalovanému zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 16. Lhůtu k plnění uložených povinností soud stanovil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když pro stanovení jiné lhůty k plnění či uložení povinnosti uhradit dluh ve splátkách nebyly splněny podmínky.