21 C 244/2021-36 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 30. 6. 2021, doplněnou podáním ze dne 27. 9. 2021, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 444 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Žalovaná jako provozovatel osobního automobilu s [registrační značka], se zdvihovým objemem válců nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, neuzavřela v období od 1. 1. 2020 do 31. 5. 2020 pojištění odpovědnosti z provozu uvedeného vozidla a tímto svým jednáním porušial zákonnou povinnost pojistit vozidlo, když vozidlo bylo v předmětném období evidováno v registru silničních vozidel jako provozované. Žalobkyni tak dle ust. § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. vznikl nárok na zaplacení příspěvku ve výši 7 144 Kč a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalované byla zaslána výzva k zaplacení příspěvku se splatností 30 dnů, která uplynula dne 15. 12. 2020, žalovaná ničeho neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. S ohledem na skutečnost, že věc bylo možné rozhodnout na základě listinných důkazů založených ve spise, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ust. § 115a o. s. ř. vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, když žalobkyně souhlas s tímto postupem vyslovila již při podání žaloby. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaná k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (ust. § 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se k výzvě ve stanovené sedmidenní lhůtě nevyjádřila, soud tedy rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise, aniž by ve věci nařizoval jednání. 4. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav: 5. Žalovaná je od 27. 9. 2018 zapsána v registru vozidel jako vlastník a provozovatel vozidla – osobního automobilu s objemem válců nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, [registrační značka], [VIN kód], přičemž neměla v období od 1. 1. 2020 do 31. 5. 2020 uzavřené pojištění odpovědnosti z provozu tohoto vozidla. Žalobkyně dopisem ze dne 1. 10. 2020 vyzvala žalovanou, aby ve lhůtě do 30 dnů od doručení výzvy uhradila příspěvek do garančního fondu v částce 7 144 Kč (47 Kč jako denní sazba příspěvku x 152 dnů); výzva byla žalované zaslána doporučeně v den jejího vyhotovení na adresu trvalého bydliště. Žalovaná v uvedené lhůtě příspěvek neuhradila a žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dluhu upomínkou ze dne 21. 1. 2021, kdy již požadovala i uhrazení nákladů na uplatnění příspěvku v částce 300 Kč a úroku ve výši 55 Kč; z obsahu upomínky je zřejmé, že žalovaná byla i vyzvána, aby žalobkyni doložila doklad o pojištění vozidla, pokud toto bylo v rozhodném období pojištěno, či doložila, že již nebyla v rozhodném období vlastníkem a provozovatelem vozidla. Žalovaná ničeho nezaplatila, proto byla předžalobní upomínkou právní zástupkyně žalobkyně ze dne 25. 5. 2021, která jí byla zaslána doporučeně dne 26. 5. 2021, opětovně vyzvána k úhradě dluhu. 6. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, a vyhlášky č. 205/1999 Sb. 7. Podle ust. § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. nestanoví-li tento zákon jinak, a) musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené, b) může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen "pozemní komunikace"), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci. 8. Podle ust. § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle odstavce 2 při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. 9. Podle ust. § 4 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle odstavce 4 uvedeného ustanovení zákona osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Podle odstavce 5 uvedeného ustanovení zákona výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla. (odstavec 6 uvedeného ustanovení zákona) Podle odstavce 7 výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů Kanceláře, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit Kanceláři okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti Kanceláře uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů Kanceláře u soudu. 10. Podle ust. § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 205/1999 Sb. denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se stanoví pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3 ve výši 47 Kč. 11. Podle ust. § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. výše nákladů [obec] kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč. 12. Na základě skutkových zjištění a po právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že je v části příspěvku nepojištěných k vozidlu [registrační značka] za období od 1. 1. 2020 do 31. 5. 2020 a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na tento příspěvek důvodná. Soud má za prokázané, že žalovaná byla v předmětném období vlastníkem a provozovatelem uvedeného vozidla a k tomuto vozidlu neuzavřela v rozhodném období pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Vzhledem k tomu, že dluh má být splněn řádně a včas, a žalovaná tak dosud neučinila, vyhověl soud žalobě a žalované uložil, aby zaplatila žalobkyni částku celkem 7 444 Kč představující součet příspěvku ve výši 7 144 Kč (152 dní po 47 Kč) a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. 13. Protože je žalovaný v prodlení se zaplacením peněžité pohledávky, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, právo i na zaplacení úroku z prodlení. Soud jí tedy přiznal zákonné úroky z prodlení z částky zákonného příspěvku nepojištěných v částce 7 144 Kč za období od 16. 12. 2020 (tj. ode dne následujícího po splatnosti příspěvku) do zaplacení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 14. Odlišně soud posoudil nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení z nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, neboť tyto jsou již samy o sobě příslušenstvím pohledávky (viz ust. § 513 občanského zákoníku), a proto je nelze dále úročit úrokem z prodlení. Z uvedeného důvodu soud žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení 8,25 % úroku z prodlení ročně z částky 300 Kč od 16. 12. 2020 do zaplacení, výrokem II. tohoto rozsudku zamítl. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení neúspěšná v poměrně nepatrné části, právo na plnou náhradu nákladů řízení v celkové částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátkou, které dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. náleží odměna ve výši 200 Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění a písemné podání