21 C 260/2020-27 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 15. 10. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 780 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 633,02 Kč s odůvodněním, že uvedená částka představuje součet nezaplacených televizních poplatků za měsíce říjen 2017 až leden 2020 včetně. Žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, čímž jí vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence, což splnila dne 1. 4. 1991. Za shora vymezené období však nedostála své zákonné povinnosti platit televizní poplatky, přičemž tuto svoji povinnost nesplnila ani na základě výzvy žalobkyně před podáním žaloby. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Usnesením Okresního soudu v Teplicích [číslo jednací] ze dne 9. 7. 2021, které nabylo právní moci de 14. 8. 2021, bylo řízení v části, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 540 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 68,12 Kč zastaveno, když žalovanou nezaplacené televizní poplatky za měsíce květen 2019 až srpen 2019 byly předmětem řízení ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]. Předmětem řízení tak zůstala jistina ve výši 3 240 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 564,90 Kč. 4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů založených ve spise, vyzval soud účastnice, aby se ve smyslu ust. § 115a o. s. ř. vyjádřily k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že pokud se účastnice k této výzvě nevyjádří, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (ust. § 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně ani žalovaná se k výzvě ve stanovené sedmidenní lhůtě nevyjádřily, soud tedy rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise, aniž by ve věci nařizoval jednání. 5. Z předložených listin soud zjistil a dospěl k následujícím zjištěním o skutkovém stavu: 6. Z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků bylo prokázáno, že žalovaná se v dubnu 2021 přihlásila jako poplatník televizního poplatku. Z výpisu detailu dluhu žalované bylo zjištěno, že žalovaná neuhradila televizní poplatky za měsíce březen 2017 až leden 2020 včetně, celkem tedy za 35 měsíců. Dopisem ze dne 15. 3. 2020 byla žalovaná žalobkyní, resp. osobou k tomu zmocněnou, vyzvána k úhradě dluhu ve výši 5 706,20 Kč, tj. nezaplacených televizních poplatků ve výši 5 105 Kč, úroků z prodlení ve výši 601,20 Kč a poplatku služby [jméno]. Výzva byla žalované zaslána doporučeně dne 18. 3. 2019 na adresu bydliště žalované a byla žalobkyni vrácena zpět jako nedoručená, jak vyplývá z předložené dodejky. 7. Po právní stránce soud věc posoudil zejména podle ust. § 3 odst. 2, § 6, § 7 a § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Výše televizního poplatku je zákonem č. 348/2005 Sb. stanovena na částku 135 Kč měsíčně a tento poplatek je splatný nejpozději do patnáctého dne každého měsíce. Žalovaná řádně a včas neuhradila televizní poplatky za měsíce říjen 2017 až duben 2019 včetně a září 2019 až leden 2020, celkem tedy za 24 měsíců, jak jí ukládá zákon, a neučinila tak ani na základě výzvy žalobkyně, která jí byla zaslána. Z předložených listin je zřejmé, že žalovaná byla v předmětném období poplatníkem televizního poplatku. Z popsaných důvodů tedy soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 240 Kč (tj. 24 x 135 Kč), představující neuhrazené televizní poplatky za shora uvedené období. 8. S odkazem na ust. § 1970 občanského zákoníku soud shledal žalobu důvodnou i v části týkající se žalobkyní uplatněného zákonného úroku z prodlení. Jak již bylo uvedeno výše, televizní poplatek je splatný nejpozději do patnáctého dne každého měsíce, žalovaná je tak v každém příslušném měsíci, kdy poplatek nezaplatila, od jeho 16. dne v prodlení s úhradou poplatku a žalobkyni vzniká právo požadovat úroky z prodlení ve výši stanovené v souladu s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně žalobou uplatnila úroky z prodlení v kapitalizované výši vypočtenými do dne podání žaloby. Soud shledal tento nárok žalobkyně oprávněným a žalobě i v této části vyhověl. 9. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, a proto jí náleží náhrada nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování práva v celkové výši 1 200 Kč. Tato částka představuje uhrazený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a náhradu hotových výdajů za dva úkony. Soud v souladu s nálezem Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 3344/12 nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za zastoupení advokátem, když z uvedeného nálezu mimo jiné vyplývá, že i když Česká televize není orgánem státní moci, těší se poli svého působení výsadnímu postavení (k čemuž má vytvořené specifické podmínky), a proto na ni lze v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány veřejné moci. Z tohoto důvodu nelze postup České televize, kdy agendu televizních poplatků, kterou sama spravuje (a má na to zvláštní organizační útvar, který mimo jiné provádí i vymáhání televizních poplatků u právnických osob, jak sama žalobkyně uvádí), následně předává příslušné advokátní kanceláři, považovat za odpovídající principům spravedlnosti. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci zmíněného právního útvaru České televize. Soud v dané věci dospěl závěru, že projednávaná věc není skutkově ani právně složitá a závěry uvedeného nálezu Ústavního soudu ČR jsou aplikovatelné i v nyní projednávané věci, s ohledem na tuto skutečnost tedy nelze náklady žalobkyně na zastoupení advokátem považovat za náklady účelně vynaložené. Dále se však soud musel vypořádat i se závěry nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. Pl. ÚS 39/13 a s odkazem na tento nález a rovněž ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. tedy přiznal žalobkyni náhradu hotových výdajů za dva úkony. Dle těchto ustanovení i účastníkovi řízení, který není zastoupen advokátem, vznikají náklady v podobě hotových výdajů a tyto náklady je třeba posuzovat analogicky podle advokátního tarifu, konkrétně části týkající se náhrady hotových výdajů paušalizovaných částkou v nyní projednávané věci 100 Kč za jeden úkon, resp. v současné době již i vyhláškou č. 254/2015 Sb. Soud považuje za účelně vynaložené hotové výdaje související se dvěma účelně vynaloženými úkony, tj. předžalobní výzvou k plnění a sepisem a podáním žaloby, v souvislosti s tím tedy přiznal žalobkyni náhradu za hotové výdaje v částce 200 Kč. Vzhledem k tomu, že soud nedospěl k závěru o účelnosti vlastního právního zastoupení, jak je již uvedeno shora, nepřiznal žalobkyni hotové výdaje vynaložené v souvislosti s převzetím zastoupení advokátem. 10. Žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, proto soud uložil žalované zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 11. Lhůtu ke splnění uložených povinností soud stanovil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.