21 C 282/2020-39 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 19. 8. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 900 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Žalovaný uzavřel dne 12. 3. 2020 se žalobkyní Rámcovou smlouvu [číslo] na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet. Dne 12. 3. 2020 uzavřel žalovaný se žalobkyní Dodatek č. 1 k rámcové smlouvě, jehož podpisem požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši 5 000 Kč. Poskytnutí kontokorentu bylo žalovanému dne 12. 3. 2020 schváleno. Dne 20. 3. 2020 uzavřel žalovaný s žalobkyní Dodatek č. 6 k rámcové smlouvě, kterým požádal o zřízení dalšího běžného účtu. Žalovaný kontokorent řádně nesplácel, proto byl ke dni 1. 7. 2020 zesplatněn a žalovaný byl vyzván k úhradě nesplacené jistiny ve výši 4 900 Kč a smluvního úroku z kontokorentu kapitalizovaného za období od 13. 3. 2020 do 30. 6. 2020 částkou 280,76 Kč, a dále k úhradě částky 70 Kč jako dlužného pojistného, které si žalovaný sjednal. Žalovaný ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů založených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ust. § 115a o. s. ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (ust. § 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně ani žalovaný se k výzvě ve stanovené sedmidenní lhůtě nevyjádřili, soud tedy rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise, aniž by ve věci nařizoval jednání. 4. Z předložených listin soud zjistil a dospěl k následujícím zjištěním o skutkovém stavu: 5. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 12. 3. 2020 Rámcovou smlouvu [číslo] na základě které byl žalovanému mimo jiné aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Dodatkem č. 1 k Rámcové smlouvě ze dne 12. 3. 2020 byl žalovanému k běžnému účtu poskytnut kontokorent (úvěr s možností přečerpání) až do výše 5 000 Kč na dobu neurčitou. Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 18,9 % ročně. Dne 12. 3. 2020 se žalovaný dále přihlásil k pojištění za sjednanou měsíční částku 270 Kč a dal souhlas s inkasem této částky z jeho účtu vždy k poslednímu dni v měsíci. Dodatkem č. 6 k Rámcové smlouvě požádal žalovaný o zřízení dalšího běžného účtu, který byl veden pod č. [bankovní účet]. Žalovaný nesplnil svou povinnost ze smlouvy, neudržoval na běžném účtu dostatek finančních prostředků a úvěr řádně nesplácel, proto byl žalobkyní dopisem ze dne 1. 7. 2020 vyzván k úhradě dluhu z kontokorentního úvěru v celkové výši 5 180,76 Kč nejpozději do 10. 7. 2020. Uvedenou výzvou byl žalovaný dále vyzván k úhradě dluhu na běžném účtu č. [bankovní účet] v částce 70 Kč, kdy z předloženého výpisu je zřejmé, že tato částka představuje poměrnou část pojistného za březen 2020, které žalovaný nezaplatil. Výzva (zesplatnění) byla žalovanému zaslána doporučeně dne 3. 7. 2020. Dle předloženého přehledu čerpání a splácení kontokorentu představuje částka 4 900 Kč dlužnou jistinu a částka 280,76 Kč dluh na smluvním úroku za období od 13. 3. 2020 do 30. 6. 2020. Z výpisu z účtu žalovaného č. [bankovní účet] bylo zjištěno, že částka 4 900 Kč byla žalovaným z účtu vybrána dne 17. 3. 2020 v hotovosti, a to postupně v částkách 3 000 Kč, 1 800 Kč a 100 Kč. 6. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po právní stránce zejména podle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, s přihlédnutím k příslušným ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění. 7. Na základě skutkových zjištění a po právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které žalovaný čerpal úvěr ve výši 4 900 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 18,9 % ročně. Žalovaný se zavázal dodržovat veškerá práva a povinnost ze smlouvy o úvěru vyplývající, svou povinnost však nesplnil, když na účtu neudržoval dostatek finančních prostředků tak, aby žalobkyně vždy na konci kalendářního měsíce mohla strhnout sjednané úroky z čerpaných prostředků. Žalovaný rovněž nesplnil svou povinnost hradit žalobkyni pojistné a dluží jí tak částku 70 Kč. Žalobkyně úvěr ke dni 1. 7. 2020 zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do 10. 7. 2020. 8. Vzhledem k tomu, že byla prokázána tvrzení obsažená v žalobě o existenci dluhu ze smlouvy o úvěru a rovněž o existenci dluhu ze smlouvy o přistoupení k pojistnému, vyhověl soud žalobě, jak co do žalované částky, tak i co do smluvního úroku a dle ust. § 1970 občanského zákoníku i úroku z prodlení z nesplacené jistiny úvěru. Žalovanému tak byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 970 Kč (nesplacenou jistinu úvěru a dluh na pojistném) s kapitalizovaným úrokem do zesplatnění ve výši 280,76 Kč, dále se sjednaným úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky dlužné jistiny úvěru od 1. 7. 2020 do 30. 7. 2020 a od 31. 7. 2020 do zaplacení v souladu s ust. § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. s úrokem ve výši 10 % ročně, a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky dlužné jistiny úvěru od 13. 3. 2020 do zaplacení. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 400 Kč, když tato částka představuje žalobkyní zaplacený soudní poplatek. 10. Lhůty k plnění uložených povinností pak soud stanovil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když pro stanovení jiné lhůty k plnění či uložení povinnosti úhrady ve splátkách nebyly splněny podmínky.