21 C 296/2020-42 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 5. 8. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 424,60 Kč s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že uvedená částka představuje žalovaným neuhrazenou cenu odebrané elektřiny. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 7. 7. 2016 smlouvu o dodávce elektřiny, jíž se zavázala dodávat elektřinu do odběrného místa žalovaného na adrese [adresa žalovaného], přičemž za dodanou elektřinu v období od 4. 10. 2018 do 18. 4. 2019 vyúčtovala žalovanému daňovým dokladem [variabilní symbol] k úhradě částku 10 130 Kč se splatností dne 20. 5. 2019. Žalovaný na předmětné vyúčtování uhradil pouze dne 3. 7. 2019 částku ve výši 1 705,40 Kč, zbývající dlužnou částku ve výši 8 424,60 Kč žalovaný ani přes výzvu k její úhradě nezaplatil. S ohledem k prodlení žalovaného požaduje žalobkyně rovněž úrok z prodlení, a to v zákonné sazbě. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. S ohledem na skutečnost, že žalovaný je cizím státním příslušníkem, posuzoval soud, zda je nadán pravomocí a věcnou a místní příslušností k projednání věci. Podle čl. 7 Nařízení Rady č. EU 1215/2012 osoba, která má bydliště v některém členském státu, může být v jiném členském státu žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Pro účely tohoto ustanovení, a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku a) v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam podle smlouvy zboží bylo nebo mělo být dodáno, b) v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytovány. Nároky ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny je třeba posuzovat podle tohoto ustanovení, a je tedy dána pravomoc českých soudů k projednání věci. 4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ust. § 115a o. s. ř. vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již při podání žaloby. Zároveň soud připojil doložku, že pokud se žalovaný k této výzvě ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise, aniž by ve věci nařizoval jednání. 5. Pokud se jedná o skutková zjištění, má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 7. 7. 2016 na dobu neurčitou Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo], jíž se zavázala dodávat žalovanému do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného], EAN [číslo], elektřinu, zajistit její dopravu a související služby a žalovaný se zavázal elektřinu dodanou do odběrného místa odebrat a zaplatit za ni řádně a včas sjednanou cenu. Mimořádnou fakturou za sdružené služby dodávky elektřiny [číslo] vystavenou pod [variabilní symbol], vyúčtovala žalobkyně žalovanému za sdružené služby dodávky elektřiny za období od 4. 10. 2018 do 18. 4. 2019 doplatek ve výši 10 130 Kč (po zohlednění zaplacených záloh), přičemž současně stanovila termín splatnosti na den 20. 5. 2019. Žalovaný však ve lhůtě splatnosti vyúčtovanou částku za odběr elektřiny neuhradil, když na svůj dluh zaplatit pouze částku 1 705,40 Kč. Žalobkyně tak žalovaného, prostřednictvím svého právního zástupce, dopisem ze dne 23. 6. 2020 vyzvala k okamžité úhradě zbývající dlužné částky ve výši 8 424,60 Kč, přičemž jej současně upozornila, že nebude-li dlužná částka uhrazena do 7 dnů od sepsání této výzvy, uplatní žalobkyně svůj nárok u soudu; dopis byl žalovanému zaslán prostřednictvím provozovatele poštovních služeb téhož dne. 6. Po právní stránce posoudil soud uplatněný nárok zejména podle následujících ustanovení právních předpisů: Podle ust. § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. Podle ust. § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Podle ust. § 1968 občanského zákoníku je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení, požadovat úrok z prodlení, jehož výši stanoví vláda svým nařízením. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 7. Na základě skutkových zjištění, po právním posouzení věci, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny v souladu s výše citovaným ustanovením energetického zákona, přičemž žalovaný své povinnosti vyplývající z této smlouvy řádně a včas nesplnil, když neuhradil žalobkyni cenu za elektřinu dodanou do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného], a to za fakturační období od 4. 10. 2018 do 18. 4. 2019, ačkoliv mu cena za odebranou elektřinu byla žalobkyní řádně vyúčtována. Po zhodnocení všech shora uvedených skutečností a s ohledem na to, že dluh má být splněn řádně a včas a žalovaný svůj dluh dosud v celé výši nesplnil, uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 424,60 Kč, představující neuhrazenou část ceny elektřiny a souvisejících služeb, které byly žalovanému žalobkyní fakturovány (dodány). 8. Žalobkyni dále ve smyslu shora citovaných ustanovení občanského zákoníku vzniklo právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty k úhradě vyúčtování. Soud tak žalovanému rovněž uložil povinnost zaplatit žalobkyni, po zohlednění částečné úhrady vyúčtování dne 3. 7. 2019, zákonný úrok z prodlení z částky 10 130 Kč za dobu od 21. 5. 2019 do 3. 7. 2019 a z částky 8 424,60 Kč za dobu od 4. 7. 2019 do zaplacení. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, právo na plnou náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. náleží odměna ve výši 200 Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a písemné podání soudu ve věci samé) a dále daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 900 Kč částkou 189 Kč. K použití ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. pro stanovení výše odměny a náhrady hotových výdajů právního zástupce žalobkyně pak soud uvádí, že z lustrace provedené v rejstříku zdejšího soudu vyplývá, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, kdy skutková tvrzení jsou obdobná jako v dalších sporech vedených u zdejšího soudu, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. 10. Žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 11. Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když pro stanovení jiné lhůty k plnění či uložení povinnosti uhradit dluh ve splátkách nebyly splněny podmínky.