24 C 153/2021-40 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 10. 3. 2021 domáhala zaplacení částky 1 579,69 Kč s příslušenstvím po žalované. Žalobu odůvodnila tím, že v rámci poskytování elektronických služeb umožnila žalované využívat služby třetích stran. Žalovaná byla v době poskytnutí služeb, tj. v době od 20. 6. 2019 do 19. 8. 2019 účastníkem telefonní stanice čísel [číslo] a [číslo] a [číslo] a [číslo] na základě Smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací. Za platby třetím stranám v uvedeném období byla žalované vyúčtována celkem částka 1 579,69 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci rozhodoval v souladu s § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů. Žalobkyně ani žalovaný se k výzvě soudu učiněné dle § 101 odst. 4 o.s.ř. k uvedenému postupu nevyjádřili. 4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti. Žalovaná využívala v období od 20. 6. 2019 do 19. 8. 2019 služby elektronických komunikacích poskytovaných žalobkyní, a to prostřednictvím telefonních čísel [číslo] a [číslo] a [číslo] a [číslo], v rámci těchto služeb bylo žalované vyúčtováno celkem 1 579,69 Kč za platby třetím stranám, a to 40 Kč vyúčtováním [číslo] 1 540 Kč vyúčtováním [číslo]. Dopisem ze dne 21. 9. 2020 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, dopis byl podán na poště téhož dne. 5. Při právním hodnocení věci se soud nejprve zabýval otázkou pravomoci, kterou posoudil v souladu s názorem Nejvyššího soudu ČR vyplývajícím z rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 2213/2013 a dále v souladu s usnesením zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 20. 4. 2011, č. j. Konf 4/2011-12, podle něhož umožní-li poskytovatel služby elektronických komunikací uživateli objednat a konzumovat službu s vyjádřenou cenou (příloha 1 bod 7 vyhlášky č. 117/2007 Sb., o číslovacích plánech sítí a služeb elektronických komunikací), jejíž obsah je uživateli sdělen prostřednictvím sítě a služeb elektronických komunikací, jde o výjimku předvídanou § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích; spor o zaplacení ceny za takovou službu (službu obsahu) přísluší rozhodnout soudu. 6. Soud tedy věc právně posoudil podle ust. § 1746 odst. 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen obč. zák.), jako smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena (smlouva inominátní), která v sobě nese prvky smlouvy o zprostředkování (§ 2 445 obč. zák.) a zároveň smlouvy kupní (§ 2079 obč. zák.), když žalobkyně jako poskytovatel služeb elektronických komunikací zprostředkovala žalované koupi služeb obsahu od třetích osob a žalované tak vznikla povinnost zaplatit žalobkyni cenu těchto služeb a provizi přímo žalobkyni. 7. Na základě hodnocení předložených důkazů a právního posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí vyhověl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 579,69 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.