24 C 267/2020-19 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 8. 7. 2020 domáhala částky 2 390 Kč s příslušenstvím po žalované. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná dne 5. 5. 2018 uzavřela se žalobkyní pojistnou smlouvu [číslo] o pojištění vozidla zn. Renault, typ [příjmení] [jméno], [registrační značka], s pojistným splatným ročně. Protože žalovaná nezaplatila pojistné splatné dne 5. 5. 2018, došlo ke dni 9. 8. 2019 k zániku pojistné smlouvy. Žalovaná částka představuje dlužné pojistné za dobu od 5. 5. 2018 do 9. 8. 2019 ve výši 1 790 Kč a náklady spojené s upomínáním ve výši 600 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila a žalovaná se k výzvě soudu učiněné dle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. k uvedenému postupu nevyjádřila. 4. Soud na základě listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil následující skutkový stav. Z pojistné smlouvy [číslo] bylo zjištěno, že žalovaná uzavřela se žalobkyní dne 5. 5. 2018 smlouvu, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla zn. Renault, typ [příjmení] [jméno], [registrační značka], s účinností od 5. 5. 2018. Pojistné bylo sjednáno ve výši 3 362 Kč s tím, že pojistné období je roční. Ze Sazebníku vybraných poplatků za vymáhání pojistného u produktů neživotního pojištění s účinností od 1. 7. 2016 vyplývá, že žalobkyně v sazebníku stanovila druhy poplatků spojené s upomínáním pojistníka a jejich výši, přičemž upomínka k zaplacení dlužného pojistného byla stanovena v sazbě 160 Kč, předžalobní upomínka po zániku pojištění formou dopisu v sazbě 120 Kč, resp. v sazbě 80 Kč v případě jejího zaslání prostředky elektronické komunikace. Z přehledu inkasní bilance pojistné smlouvy [číslo] vystaveného dne 26. 5. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná uhradila první předepsané pojistné za období od 5. 5. 2018 do 4. 5. 2019 v částce 3 362 Kč dne 1. 6. 2018, pojistné na další období počínající dnem 5. 5. 2019 uhrazeno nebylo, přičemž dlužné pojistné bylo vyčísleno na částku 1 790 Kč. Žalobkyně dále naúčtovala žalované celkem 2 poplatky za náklady na vymáhání v celkové výši 600 Kč. Z dopisu žalobkyně ze dne 21. 8. 2019 adresovaného žalované bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala žalované upomínku k úhradě dlužného pojistného, přičemž pojistná smlouva [číslo] zanikla dnem 8. 8. 2019 nezaplacením pojistného ve lhůtě stanovené v upomínce. Z předžalobní upomínky ze dne 18. 12. 2019 vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky prostřednictvím svého právního zástupce před podáním žaloby. 5. Podle § 12 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona zaniká dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části, doručené pojistníkovi; tato lhůta nesmí být kratší než 1 měsíc a upomínka pojistitele musí obsahovat upozornění na zánik pojištění odpovědnosti v případě nezaplacení dlužného pojistného a o této upomínce pojistitel současně informuje osobu uvedenou v pojistné smlouvě jako vlastník tuzemského vozidla, jde-li o osobu odlišnou od pojistníka; lhůtu stanovenou pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části lze před jejím uplynutím dohodou prodloužit. 6. Podle § 13 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. zanikne-li pojištění odpovědnosti před uplynutím doby, na kterou bylo pojištění sjednáno, má pojistitel právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo; zbývající část zaplaceného pojistného je pojistitel povinen vrátit; nastala-li v době do zániku pojištění odpovědnosti škodná událost, vzniká pojistiteli právo na pojistné podle věty první; povinnost zbývající část pojistného vrátit má pouze tehdy, jestliže mu z této škodné události nevznikne povinnost plnit. 7. Podle § 2758 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, není-li pojištění ujednáno na pojistnou dobu kratší než jeden rok, vyžaduje smlouva písemnou formu; přijal-li pojistník nabídku včasným zaplacením pojistného, považuje se písemná forma smlouvy za zachovanou. 8. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně, a proto jí vyhověl. Žalovaná uzavřela se žalobkyní pojistnou smlouvu, tj. zavázala se hradit sjednané pojistné, avšak pojistné na období od 5. 5. 2019 neuhradila a pojistná smlouva tak zanikla dnem 8. 8. 2019. Žalobkyni tím vznikl nárok na poměrnou část pojistného za dobu od 5. 5. 2019 do 8. 8. 2019 ve výši 1 790 Kč. 10. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. přiznal soud žalobkyni úrok z prodlení z částky 1 790 Kč, a to za dobu od 10. 8. 2019 do 8. 7. 2020, jak bylo žalobkyní požadováno v žalobě, ačkoli k prodlení žalované došlo již marným uplynutím lhůty k úhradě pojistného. Úrok z prodlení byl přiznán ve výši 9,75 % ročně, tedy ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 11. Pokud jde o poplatky za upomínání vyčíslené žalobkyní v celkové výši 600 Kč, které jsou v podstatě smluvní pokutou, postupoval soud v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013, z něhož vyplývá, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu (podobně jako rozhodčí doložku) zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na níž spotřebitel připojuje svůj podpis). V daném případě se jedná o spotřebitelskou smlouvu, přičemž ujednání o poplatku (který je ve své podstatě smluvní pokutou) nebylo sjednáno přímo v samotné smlouvě, ale vyplývalo ze všeobecných obchodních podmínek. Tím byla žalobkyní porušena zásada poctivosti a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Proto soud žalobu v nároku na poplatek včetně úroku z prodlení z tohoto poplatku zamítl. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 741,52 Kč, přičemž tato částka představuje 49,8 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 74,9 % a úspěchu žalované v rozsahu 25,1 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 2 390 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.