24 C 76/2021-42 — Okresní soud v Teplicích

Žalobce se žalobou došlou soudu dne 24. 10. 2020 domáhal částky 39 150 Kč s příslušenstvím po žalované. Žalobu odůvodnil tím, že jako pronajímatel pronajímal žalované byt [číslo] na adrese [adresa žalované], a to na základě nájemní smlouvy ze dne 22. 12. 2018. V roce 2019 vznikl při užívání nemovitosti žalovanou nedoplatek na službách ve výši 51 185 Kč a zároveň přeplatek ve výši 270,83 Kč, dále zde byl dluh za předchozí období ve výši 16 697 Kč Celkem činí dluh žalované 67 883,17 Kč. Dluh byl žalované oznámen vyúčtováním ze dne 25. 1. 2020 s výzvou k úhradě do 30 dnů, tj. do 24. 2. 2020. Při jednání dne 7. 10. 2021 zástupce žalobce doplnil žalobu tak, že žalovaná částka z části představuje nedoplatek na službách za rok 2019 ve výši 20 150 Kč a z části náhradu škody ve výši 19 000 Kč. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, neboť v bytě od srpna 2019 nebydlela. Bydlel zde pouze její bývalý druh [jméno] [příjmení] s dětmi. Navíc žádné vyúčtování za rok 2019 od žalobce neobdržela. Provedeným dokazováním byly zjištěny následující skutečnosti. Mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemkyní byla dne 22. 12. 2018 uzavřena nájemní smlouva [číslo] jejímž předmětem byl byt [číslo] v domě [adresa] v ulici [ulice] v [obec] (viz nájemní smlouvu ze dne 22. 12. 2018). Smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2020 a žalovaná se v ní zavázala platit žalobci nájemné ve výši 4 400 Kč měsíčně. Z předávacího protokolu ze dne 3. 10. 2019 soud nic nezjistil, neboť není opatřen podpisem žalované. Dopisem ze dne 30. 3. 2020 vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu ve výši 39 150 Kč prostřednictvím svého advokáta, dopis byl podán na poště dne 31. 3. 2020. Na základě shora uvedených skutkových zjištění učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena nájemní smlouva, v níž se žalobce zavázal přenechat žalované byt do užívání a žalovaná se zavázal za to platit nájemné ve výši 4 400 Kč a platby za služby spojené s užíváním bytu ve výš stanovené výměrem plateb. Tvrzení žalobkyně o tom že žalované vznikl nedoplatek za služby spojené s užíváním bytu za rok 2019 a dále, že žalované vznikla povinnost nahradit žalobci škodu ve výši 19 000 Kč, nebylo prokázáno, když žalobce svá tvrzení dle uděleného poučení § 118a. odst. 1 a 3 o. s. ř. nedoplnil a důkazy k nim neoznačil. Podle § 2201 obč. zák. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2251 odst. 1 obč. zák. nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější; společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. Právně soud věc posoudil dle ustanovení § [číslo], [číslo], [číslo] obč. zák. a § 7 zák. č. 67/2013 Sb. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Bylo sice prokázáno, že mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemkyní byla na dobu od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2020 uzavřena nájemní smlouva, nebylo však prokázáno, že žalované vznikl dluh ve výši 20 150 Kč představující nedoplatek za služby v roce 2019, když žalobce nepředložil soudu žádné vyúčtování služeb a ani neprokázal, že toto vyúčtování řádně doručil žalované. Žalobce rovněž neprokázal, že žalovaná způsobila žalobci škodu ve výši 19 000 Kč a ani neupřesnil svá tvrzení o tom, jakým jednáním měla žalovaná žalobci škodu způsobit, a jak žalobce dospěl k částce 19 000 Kč. V tomto směru byl žalobce při jednání soudem poučen dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., avšak na toto poučení nereagoval. Proto soud žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když plně úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.