25 C 178/2021-37 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 313 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba]) a žalovaný uzavřeli dne [datum] prostřednictvím webových stránek [webová adresa] smlouvu o revolvingovém úvěru. Smlouva byla uzavřena tak, že žalovaný se nejprve registroval na uvedených webových stránkách, zaslal právnímu předchůdci žalobkyně žádost o poskytnutí úvěru, byl mu zaslán návrh smlouvy s navrhovanou výší úvěru a splatností do [datum]. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 7 313,32 Kč. Úvěr byl poskytován na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný ničeho nezaplatil. Pohledávka byla postoupena žalobkyni smlouvou ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci nařídil na den [datum] jednání, ke kterému se řádně předvolaní účastníci řízení nedostavili, žalovaný bez omluvy a žalobkyně se z účasti na jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků. 4. Z provedených důkazů soud zjistil níže uvedený skutkový stav. 5. [právnická osoba] vyhotovila dne [datum] koncept smlouvy o revolvingovém úvěru, podle které měl být žalovanému jako klientovi poskytnut revolvingový úvěr do sjednaného limitu v částce 80 000 Kč za úrok ve výši 11,99 % měsíčně. Z listiny označené„ platební informace“ vyplývá, že [právnická osoba] evidovala vůči žalovanému pohledávku ve výši 7 313,32 Kč, z čehož„ výběr“ činil 5 000 Kč, náhrada účelně vynaložených nákladů 500 Kč a úroky za období čerpání 1 813,32 Kč. Majitelem bankovního účtu č. [bankovní účet] byl žalovaný. [právnická osoba] oznámila žalovanému přípisem ze dne [datum], že došlo k postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru žalobkyni. 6. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), která upravují úvěr, a dále podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení, přičemž dospěl k závěru, že podaná žaloba není důvodná. 7. Žalobkyně zejména neprokázala, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku, když nebylo prokázáno, že se žalovaný registroval na příslušných internetových stránkách, že požádal o poskytnutí úvěru a že akceptoval návrh smlouvy o úvěru, resp. že se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem v uvedené lhůtě. Žalobkyně dále neprokázala své tvrzení o tom, že žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 7 313,32 Kč, když bankovní účet označený žalobkyní sice je účtem žalovaného, z žádného z předložených důkazů však nevyplývá, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému na této účet jakoukoliv částku převedl. Protože žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce poskytl žalovanému uvedenou částku (z předložené listiny„ platební informace“ navíc vyplývá, že tato částka měla představovat dluh žalovaného včetně úroků a náhradu účelně vynaložených nákladů), nemohlo být žalobě vyhověno ani z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Soud byl připraven poučit žalobkyni o povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, ostatně žalobkyně k tomu byla soudem vyzvána usnesením ze dne [datum], žalobkyně však žádné důkazy neoznačila, k nařízenému jednání se pak nedostavila a o možnost poučení podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. se tak sama připravila. 8. S ohledem na shora uvedené soud ve výroku I. rozsudku žalobu v plném rozsahu zamítl. 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný byl sice ve věci zcela úspěšný, žádné náklady řízení mu však nevznikly. Soud proto rozhodl o nákladech řízení, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.