25 C 216/2021-33 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 11. 3. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 19 700,26 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba]) a žalovaná uzavřely dne 14. 11. 2020 prostřednictvím webových stránek [webová adresa] smlouvu o revolvingovém úvěru. Smlouva byla uzavřena tak, že žalovaná se nejprve registrovala na uvedených webových stránkách, zaslala právnímu předchůdci žalobkyně žádost o poskytnutí úvěru, byl jí zaslán návrh smlouvy s navrhovanou výší úvěru a splatností do 20. 11. 2020. Žalovaná úvěr čerpala ve výši 19 700,26 Kč. Úvěr byl poskytován na bankovní účet žalované č. [bankovní účet]. Žalovaná ničeho nezaplatila. Pohledávka byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy ze dne 20. 12. 2019. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci nařídil na den 22. 11. 2021 jednání, ke kterému se řádně předvolaní účastníci řízení nedostavili, žalovaná bez omluvy a žalobkyně se z účasti na jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků. 4. Z provedených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 5. Z obchodních podmínek [anonymizováno] [právnická osoba] byl zjištěno, že uvedená společnost poskytuje klientům spotřebitelské úvěry. 6. Z listiny označené„ smlouva o revolvingovém úvěru“ soud zjistil, že spol. [právnická osoba] vyhotovila dne 14. 1. 2020 koncept smlouvy o revolvingovém úvěru, podle které měl být žalované jako klientovi poskytnut revolvingový úvěr do limitu v částce 80 000 Kč za úrok ve výši 10,5 % měsíčně. Listina nebyla podepsána žádným z účastníků. 7. Z listiny označené„ platební informace“ vyplývá, že [právnická osoba] evidovala ke dni 20. 11. 2020 vůči žalované pohledávku ve výši 19 700,26 Kč, z čehož„ zůstatek po poslední platbě“ činil 13 619,78 Kč, náhrada účelně vynaložených nákladů 250 Kč a úroky za období čerpání 5 830,48 Kč. 8. Majitelem bankovního účtu č. [bankovní účet] byla žalovaná, jak soud zjistil ze sdělení spol. [právnická osoba] 9. [právnická osoba] přípisem ze dne 23. 12. 2020 oznámila žalované, že došlo k postoupení pohledávky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo]. 10. Z přípisu ze dne 23. 12. 2020 a podacího lístku dále vyplývá, že žalobkyně uvedeného dne odeslala žalované výzvu k úhradě dluhu. 11. Soud dále k důkazu provedl listinu označenou„ loan application info“, formulář standardní informace o spotřebitelském úvěru a smlouvu o postoupení pohledávek datovanou 27. 1. 2020, ze kterých však nezjistil žádné relevantní skutečnosti. 12. Ze shora uvedených skutkových zjištění soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: [právnická osoba] poskytuje klientům spotřebitelské úvěry, přičemž dne 14. 1. 2020 vyhotovila koncept smlouvy o revolvingovém úvěru, podle které měl být žalované jako klientovi poskytnut revolvingový úvěr do limitu v částce 80 000 Kč za úrok ve výši 10,5 % měsíčně. Ke dni 20. 11. 2020 [právnická osoba] evidovala vůči žalované pohledávku ve výši 19 700,26 Kč včetně náhrady účelně vynaložených nákladů a úroků. Majitelem bankovního účtu č. [bankovní účet] byla žalovaná. 13. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), která upravují úvěr, a dále podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení, přičemž dospěl k závěru, že podaná žaloba není důvodná. Žalobkyně v prvé řadě neprokázala, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku, když nebylo prokázáno, že se žalovaná registrovala na příslušných internetových stránkách, že požádala o poskytnutí úvěru a že akceptovala návrh smlouvy o úvěru, resp. že se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem ve lhůtě do 20. 11. 2020. Žalobkyně dále neprokázala své tvrzení o tom, že žalovaná čerpala úvěr v celkové výši 19 700,26 Kč, když bankovní účet označený žalobkyní sice je účtem žalované, z žádného z předložených důkazů však nevyplývá, že právní předchůdce žalobkyně žalované na tento účet jakoukoliv částku převedl. Protože žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce poskytl žalované uvedenou částku (z předložené listiny„ platební informace“ navíc vyplývá, že tato částka měla představovat dluh žalované včetně úroků a náhradu účelně vynaložených nákladů), nemohlo být žalobě vyhověno ani z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Soud byl připraven poučit žalobkyni o povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, ostatně žalobkyně k tomu byla soudem vyzvána usnesením ze dne 18. 10. 2021, žalobkyně však žádné důkazy neoznačila, k nařízenému jednání se pak nedostavila a o možnost poučení podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. se tak sama připravila. 14. S ohledem na shora uvedené soud ve výroku I. rozsudku žalobu v plném rozsahu zamítl. 15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla sice ve věci zcela úspěšná, žádné náklady řízení jí však nevznikly. Soud proto rozhodl o nákladech řízení, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.