27 C 125/2021-69 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 26. 1. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 19 045,54 Kč s příslušenstvím s tím, že uvedená částka představuje dluh žalované vůči žalobkyni vzniklý nezaplacením části ceny za dodávku elektřiny žalované do místa spotřeby [číslo] na adrese [adresa žalované], v období od 16. 9. 2019 do 4. 3. 2020 (5 465,46 Kč), nezaplacením části ceny za dodávku plynu žalované do místa spotřeby [číslo] na stejné adrese v období od 4. 9. 2019 do 19. 4. 2020 (3 780,08 Kč) a nezaplacením vyúčtovaných smluvních pokut (9 600 Kč a 2 x 100 Kč). Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila a žalovaná se k výzvě soudu učiněné dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. k uvedenému postupu nevyjádřila. Podáním došlým soudu dne 28. 11. 2021 žalobkyně vzala žalobu zpět v části týkající se zaplacení části smluvní pokuty ve výši 1 538,94 Kč s tím, že ke snížení požadované smluvní pokuty ve výši 9 600 Kč došlo v důsledku jednostranného zápočtu vzájemných pohledávek učiněného žalobkyní. Výrokem II. rozsudku proto soud v souladu s ustanoveními § 96 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř. zastavil řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby, které učinila žalobkyně dříve, než začalo jednání. Po posouzení předložených listinných důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaná si objednala u žalobkyně dodávky elektrické energie do místa spotřeby [číslo] dodávky zemního plynu do místa spotřeby [číslo] obou na adrese [adresa žalované]. Žalobkyně do uvedených míst dodávala elektřinu v období od 16. 9. 2019 do 4. 3. 2020 a plyn v období od 4. 9. 2019 do 19. 4. 2020. Ceny za dodávky elektřiny (po zohlednění zaplacených záloh) ve výši 5 465,46 Kč, kterou jí žalobkyně vyúčtovala fakturou [číslo] splatnou dne 13. 5. 2020, a za dodávky plynu (po zohlednění zaplacených záloh) ve výši 3 780,08 Kč, kterou jí žalobkyně vyúčtovala fakturami [číslo] splatnou dne 3. 2. 2020 (1 587,50 Kč) a [číslo] splatnou dne 12. 5. 2020 (2 192,58 Kč), žalovaná nezaplatila. Žalovaná rovněž nezaplatila žalobkyni vyúčtováním [číslo] ze dne 4. 3. 2020 požadovanou smluvní pokutu za předčasné ukončení smlouvy (9 600 Kč) ani vyúčtováními [číslo] [číslo] požadované smluvní pokuty za pozdní úhrady smluvených plateb (2 x 100 Kč). Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce zejména podle § 2079 a násl. a § 2048 a násl. občanského zákoníku a dospěl k závěru, že žalobou uplatněné nároky jsou po právu, a proto soud žalobě v části nedotčené zpětvzetím vyhověl a žalované uložil, aby zaplatila žalobkyni částku 17 506,60 Kč odpovídající součtu uplatněných peněžitých nároků. Protože je žalovaná v prodlení se zaplacením peněžitých dluhů, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávek podle § 1970 občanského zákoníku právo na zaplacení úroku z prodlení, a soud jí tedy přiznal požadované zákonné úroky z prodlení počínaje dny následujícími po splatnosti faktur, kterými byly žalované vyúčtovány uplatněné peněžité nároky, do zaplacení. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu zcela úspěšná, a proto jí soud přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů zastoupení zahrnujících odměnu advokáta ve výši 2 420 Kč (2 x 300 Kč + 1 820 Kč) přiznanou dle § 14b odst. 1 bodu 2. a § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., dva režijní paušály po 100 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení a podání žaloby) přiznané dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., jeden režijní paušál ve výši 300 Kč (za účast u jednání soudu) přiznaný dle § 14b odst. 5 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 613,20 Kč přiznanou dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalované zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). K aplikaci § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. soud uvádí, že řízení o projednávané věci bylo zahájeno typickým návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Je třeba zdůraznit, že ustáleností nemá zákonodárce ani soud na mysli použití elektronického formuláře, ale obsah doplněný žalobkyní v jeho částech Skutečnosti významné pro rozhodnutí. Struktura tam uvedených tvrzení je téměř shodná v řadě návrhů žalobkyně týkajících se nároků ze smluv o sdružených službách dodávek elektřiny uzavřených na straně„ obchodníka“ žalobkyní. V těchto částech žaloby mění žalobkyně pouze data, adresu odběrného místa, variabilní symboly, množství odebrané elektřiny a částky. Soud dodává, že za účelně vynaložené nelze považovat náklady spojené s částečným zpětvzetím žaloby, k němuž nedošlo pro chování žalované, nýbrž v důsledku aktivity žalobkyně, která se rozhodla jednostranně započíst vzájemné pohledávky účastnic. Lhůtu k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.