27 C 138/2021-48 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 19. 2. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 35 925 Kč s příslušenstvím s tím, že uvedená částka představuje dluh, který vznikl žalovanému v důsledku porušování povinností vyplývajících mu ze Smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) dne 30. 4. 2019, když žalovaný řádně nesplatil poskytnutý úvěr. Požadovaná částka měla být součtem poskytnuté a nevrácené jistiny úvěru ve výši 25 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 10 925 Kč. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se řádně předvolaní účastníci řízení nedostavili. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Po provedeném dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. [právnická osoba] zjistila některé identifikační údaje žalovaného a připravila listiny pojmenované Smlouva o úvěru [číslo] s daty 30. 4. 2019 a 25. 7. 2019, avšak tyto listiny nebyly žalovaným jako„ klientem“ podepsány. [právnická osoba] odeslala na účet žalovaného dne 30. 4. 2019 5 000 Kč, dne 5. 6. 2019 3 000 Kč a dne 17. 6. 2019 17 000 Kč [právnická osoba] odeslala žalovanému Oznámení o postoupení pohledávky, jímž informovala žalovaného, že pohledávka [právnická osoba] za žalovaným byla dne 16. 11. 2020 postoupena žalobkyni. Zástupce žalobkyně odeslal žalovanému dne 29. 1. 2021 Výzvu před podáním žaloby. Po právním posouzení shora uvedeného soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, na základě níž měly vzniknout v řízení uplatněné nároky s příslušenstvím. Soud byl připraven poskytnout žalobkyni při jednání poučení ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř., což žalobkyně zmařila svou neúčastí při jednání. Shora uvedený závěr o skutkovém stavu však podle názoru soudu umožňuje právní posouzení podle § 2991 a násl. občanského zákoníku (Bezdůvodné obohacení), po němž soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná ohledně 25 000 Kč a části požadovaného úroku z prodlení z této částky ve výši odpovídající úroku z prodlení stanovenému nařízením vlády (§ 1970 občanského zákoníku). Právní předchůdkyně žalobkyně převedla žalovanému na účet bez právního důvodu částky 5 000 Kč, 3 000 Kč a 17 000 Kč, ale žalovaný jí ani později žalobkyni uvedené částky nevrátil. Proto soud výrokem I. rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 27 919,29 Kč (součet částky 25 000 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 2 919,29 Kč) s 9,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 25 000 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení. Soud pouze dodává, že pro stanovení sazby úroku z prodlení je v případě nároku z bezdůvodného obohacení rozhodný den, kdy došlo k bezdůvodnému obohacení. Další uplatněné nároky, resp. příslušenství (úrok z úvěru ve výši 4 554 Kč, smluvní pokuta ve výši 10 925 Kč, část úroku z prodlení převyšující zákonný úrok z prodlení ve výši 73,86 Kč a 0,25 % úrok z prodlení ročně z částky 25 000 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení) však (s ohledem na výše uvedený závěr) nejsou důvodné, a proto byla žaloba ve zbývající části výrokem II. rozsudku zamítnuta. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť oba účastníci měli ve věci částečný úspěch. Žalobkyně byla úspěšná ohledně částky 25 000 Kč a důvodně požadovaných částí zákonného úroku z prodlení z ní (ke dni rozhodnutí v celkové výši 4 714,95 Kč), naopak žalovaný byl úspěšný ohledně částky 15 479 Kč a nedůvodně požadovaných částí úroku z prodlení z částky 25 000 Kč (ke dni rozhodnutí v celkové výši 119,90 Kč). Na základě uvedeného lze uzavřít, že žalobkyně měla ve věci úspěch přibližně z 65,58 % a žalovaný přibližně z 34,42 %. Žalobkyně má tedy právo na náhradu 31,16 % svých nákladů řízení (po odečtení neúspěchu žalobkyně od jejího úspěchu). Žalobkyni vznikly v řízení účelně vynaložené náklady ve výši 3 616 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 438 Kč a nákladů zastoupení zahrnujících odměnu advokáta ve výši 1 500 Kč (3 x 500 Kč) určenou dle § 14b odst. 1 bodu 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb., tři režijní paušály po 100 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění a podání žaloby) přiznané dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 378 Kč přiznanou dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Na nákladech řízení přiznaná částka 1 126,75 Kč je finančním vyjádřením shora uvedeného poměru úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve sporu. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalovanému zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůty ke splnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.