27 C 184/2021-32 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 15. 4. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 7 550 Kč s příslušenstvím z titulu úhrady zákonných příspěvků nepojištěných za nepojištěná období od 24. 1. 2019 do 30. 6. 2019 a od 4. 7. 2019 do 31. 10. 2019, když žalovaný jako provozovatel motocyklu s [registrační značka] neuzavřel v uvedených obdobích pojištění odpovědnosti z provozu uvedeného vozidla (3 950 Kč + 3 000 Kč), a poplatků spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (2 x 300 Kč). Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu učiněné dle § 101 odst. 4 o. s. ř. k uvedenému postupu nevyjádřil. Soud tedy posoudil předložené listinné důkazy a tvrzení žalobkyně a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný jako provozovatel motocyklu s [registrační značka] neuzavřel v dobách od 24. 1. 2019 do 30. 6. 2019 a od 4. 7. 2019 do 31. 10. 2019 (158 dnů a 120 dnů) povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla. Výzvami ze dní 16. 1. 2020 a 1. 7. 2020 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částek 3 950 Kč a 3 000 Kč představujících zákonné příspěvky nepojištěných (158 dnů nároku na příspěvek x 25 Kč a 120 dnů nároku na příspěvek x 25 Kč). Žalovaný na výzvy žalobkyně nereagoval, a proto jej žalobkyně o zaplacení upomněla upozorněním na nedoplatek příspěvku ze dne 9. 4. 2020 a upomínkou ze dne 8. 10. 2020. Ve dnech 11. 1. 2021 a 13. 1. 2021 zástupkyně žalobkyně odeslala žalovanému předžalobní upomínky z týchž dní. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle ustanovení (zejména § 1 odst. 2, § 4 a § 15) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a vyhlášky č. 205/1999 Sb., a dospěl k závěru, že žaloba je v převážné části důvodná, a proto jí v této části vyhověl a žalovanému uložil, aby zaplatil žalobkyni částku 6 950 Kč představující součet příspěvků ve výších 3 950 Kč a 3 000 Kč. Protože je žalovaný v prodlení s plněním peněžitých dluhů (příspěvků ve výších 3 950 Kč a 3 000 Kč), má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávek podle § 1970 občanského zákoníku nárok na zaplacení úroků z prodlení. Soud proto uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni také zákonné úroky z prodlení ročně z částky 3 950 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení a z částky 3 000 Kč od 15. 9. 2020 do zaplacení. Odlišně soud posoudil nároky žalobkyně na zaplacení poplatků spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Jednak se žalobkyně zaplacení těchto poplatků Výzvami k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] za následné nepojištěné období ze dní 16. 1. 2020 a 1. 7. 2020 nedomáhala, a jednak jí byl tento poplatek přiznán již rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 13. 10. 2020, č. j. [spisová značka] (podrobněji viz níže). Proto soud žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení 600 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky 300 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení a s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 300 Kč od 15. 9. 2020 do zaplacení, výrokem II. rozsudku zamítl. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu neúspěšná pouze v poměrně nepatrné části, a proto jí soud přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. S účelností vynaložených nákladů úzce souvisí neekonomický a soudní soustavu i účastníky řízení zatěžující postup žalobkyně, kdy jednotlivé nároky z téhož titulu, které by mohla uplatnit jednou žalobou, uplatňuje více žalobami. Dne 10. 3. 2020 podala žalobu, jíž se domáhala zaplacení nároků pouze za období 1. 9. 2018 až 23. 1. 2019, a kterou bylo zahájeno řízení vedené pod sp. zn. [spisová značka]. V době podání uvedené žaloby však již byla ukončena rovněž období, v nichž měly vzniknout nároky uplatněné v projednávaném řízení. Navíc není zřejmé, podle jakých kritérií žalobkyně rozděluje období, po které není předmětné motorové vozidlo pojištěno. Přiznaná náhrada nákladů řízení proto sestává pouze ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč (o tolik by byl soudní poplatek vyšší, i kdyby žalobkyně postupovala z pohledu náhrady nákladů řízení účelně) a nákladů zastoupení zahrnujících rozdíl v odměně advokátky ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč) určený dle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., když výše zmíněným rozsudkem už jí byla přiznána v rámci náhrady nákladů řízení jak odměna, tak náhrada hotových výdajů a odpovídající daň z přidané hodnoty, a 21 % daň z přidané hodnoty (z uvedeného rozdílu odměn) ve výši 63 Kč přiznanou dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátkou, uložil soud žalovanému zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokátky (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůtu k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.