27 C 234/2021-27 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 30. 6. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 2 900 Kč s příslušenstvím z titulu úhrady zákonného příspěvku nepojištěných za nepojištěné období od 1. 3. 2019 do 9. 4. 2019, když žalovaná jako provozovatelka osobního automobilu s [registrační značka] neuzavřela v rozhodném období pojištění odpovědnosti z provozu uvedeného vozidla (2 600 Kč), a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (300 Kč). Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila a žalovaná se k výzvě soudu učiněné dle § 101 odst. 4 o. s. ř. k uvedenému postupu nevyjádřila. Soud tedy posoudil předložené listinné důkazy a tvrzení žalobkyně a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaná jako provozovatelka osobního automobilu s [registrační značka] neuzavřela v době od 1. 3. 2019 do 9. 4. 2019 (40 dnů) povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla. Výzvou ze dne 21. 1. 2020 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 2 900 Kč představující součet nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč a zákonného příspěvku nepojištěných ve výši 2 600 Kč (40 dnů nároku na příspěvek x 65 Kč). Žalovaná na výzvu žalobkyně nereagovala, a proto jí žalobkyně o zaplacení upomněla upozorněním na nedoplatek ze dne 9. 4. 2020. Dne 12. 1. 2021 zástupkyně žalobkyně odeslala žalované předžalobní upomínku ze dne 11. 1. 2021. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle ustanovení (zejména § 1 odst. 2, § 4 a § 15) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a vyhlášky č. 205/1999 Sb., a dospěl k závěru, že žaloba je v převážné části důvodná, a proto jí vyhověl a žalované uložil, aby zaplatila žalobkyni částku 2 900 Kč představující součet příspěvku ve výši 2 600 Kč a„ poplatku“ ve výši 300 Kč. Protože je žalovaná v prodlení s plněním peněžitého dluhu (příspěvku ve výši 2 600 Kč), má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku nárok na zaplacení úroku z prodlení. Soud proto uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni také zákonný 10 % úrok z prodlení ročně z částky 2 600 Kč od 7. 3. 2020 do zaplacení. Odlišně soud posoudil nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení z uvedeného„ poplatku“, neboť tento samotný je již příslušenstvím pohledávky (náklady spojené s uplatněním – viz § 513 občanského zákoníku), a proto jej nelze dále úročit úrokem z prodlení (účastnice se na tom nedohodly). Proto soud žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení 10 % úroku z prodlení ročně z částky 300 Kč od 7. 3. 2020 do zaplacení, výrokem II. rozsudku zamítl. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu neúspěšná pouze v poměrně nepatrné části, a proto jí soud přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení zahrnujících odměnu advokátky ve výši 600 Kč (3 x 200 Kč) určenou dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., tři režijní paušály po 100 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění a podání žaloby) přiznané dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč přiznanou dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátkou, uložil soud žalované zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokátky (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůtu k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.