27 C 259/2020-50 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 13. 8. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 6 368,44 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 19. 11. 2018 jednak účastnickou smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] jejíž nedílnou součástí byla i kupní smlouva, a jednak účastnickou smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] jejíž součástí byla i ujednání o pronájmu koncového zařízení. Prvou z uvedených smluv se žalobkyně zavázala dodat žalovanému ve smlouvě specifikované koncové zařízení a žalovaný se zavázal zaplatit kupní cenu tohoto zařízení ve splátkách. Žalovaný své povinnosti neplnil řádně, proto žalobkyně přistoupila k vyúčtování zbývající části kupní ceny za dodané koncové zařízení, ale žalovaný kupní cenu nedoplatil (2 300 Kč). Druhou z uvedených smluv se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému k užívání ve smlouvě uvedené koncové zařízení a žalovaný se zavázal platit za pronájem zařízení měsíční nájemné a nejpozději do 30 dnů od ukončení smlouvy o pronájmu koncového zařízení vrátit pronajaté zařízení žalobkyni. Pro případ porušení této povinnosti byla sjednána smluvní pokuta ve výši 4 000 Kč. Žalovaný svým závazkům nedostál, když mimo jiné sjednané nájemné neplatil, proto žalobkyně účastnickou smlouvu vypověděla a vyzvala žalovaného k vrácení pronajatého koncového zařízení, čemuž žalovaný nevyhověl. Proto žalobkyně vyúčtovala žalovanému smluvní pokutu. Dále žalovaný dluží žalobkyni částku 68,44 Kč představující nezaplacenou část sjednaného nájemného. Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu učiněné dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. k uvedenému postupu nevyjádřil. Po provedeném dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 19. 11. 2018 účastnickou smlouvu [číslo] v níž se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému služby elektronických komunikací na dobu určitou 24 měsíců a žalovaný se zavázal za tyto služby platit. Součástí smlouvy byla smluvní ujednání o kupní smlouvě, na jejichž základě žalovaný od žalobkyně koupil koncové zařízení IPTV STB Model 2 VIP4302. Cena tohoto zařízení byla sjednána částkou 2 301 Kč, z níž žalovaný zaplatil při uzavření smlouvy akontaci ve výši 1 Kč. Zbývající část kupní ceny ve výši 2 300 Kč se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni ve 23 splátkách po 100 Kč měsíčně. Žalovaný neplnil řádně své smluvní povinnosti včetně placení shora uvedených splátek (100 Kč), a proto mu žalobkyně vyúčtováním [číslo] splatným dne 28. 5. 2019 vyúčtovala zbývající část kupní ceny ve výši 2 200 Kč. Téhož dne žalobkyně uzavřela se žalovaným i účastnickou smlouvu [číslo] v níž se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému služby elektronických komunikací na dobu určitou 24 měsíců a žalovaný se zavázal za tyto služby platit. Součástí smlouvy byla i smluvní ujednání ke smlouvě o pronájmu koncového zařízení, na základě nichž žalobkyně pronajala žalovanému koncové zařízení kategorie Základ – Pevný internet do zásuvky. Bylo ujednáno, že žalovaný bude platit žalobkyni měsíční nájemné a nejpozději do 30 dnů od ukončení smlouvy o pronájmu koncového zařízení vrátí pronajaté zařízení žalobkyni. Pro případ porušení této povinnosti byla sjednána smluvní pokuta ve výši 4 000 Kč. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému fakturami [číslo] splatnou dne 27. 12. 2018 mimo jiné částku 22 Kč, [číslo] splatnou dne 27. 1. 2019 mimo jiné částku 30 Kč a [číslo] splatnou dne 27. 2. 2019 mimo jiné částku 16,44 Kč jako Pronájem zařízení Základ – Pevný internet do zásuvky. Výpovědí ze dne 1. 4. 2019 žalobkyně vypověděla účastnickou smlouvu pro dlouhodobé neplnění závazků žalovaným a vyzvala jej ke splnění z toho vyplývajících povinností. Žalobkyně dále vyúčtovala žalovanému fakturou [číslo] splatnou dne 30. 7. 2019 smluvní pokutu za nevrácení koncového zařízení částkou 4 000 Kč. Předžalobní upomínkou odeslanou dne 4. 5. 2020 žalobkyně upomenula žalovaného na dosud dlužné částky a upozornila jej na svou připravenost domáhat se zaplacení částky 6 368,44 Kč s příslušenstvím v soudním řízení. Podle ustanovení § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), se prodávající kupní smlouvou zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Podle ustanovení § 2201 občanského zákoníku se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Po posouzení shora uvedeného závěru o skutkovém stavu zejména podle citovaných ustanovení právních předpisů shledal soud žalobu důvodnou. Žalobkyně splnila své povinnosti dodat žalovanému předmět koupě, tedy shora uvedené koncové zařízení, i přenechat žalovanému k dočasnému užívání věc, tedy výše zmíněné koncové zařízení, ale žalovaný svému závazku zaplatit kupní cenu za předmětné zboží ani svým smluvní pokutou utvrzeným závazkům platit nájemné a vrátit pronajatou věc nedostál. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 368,44 Kč představující součet nezaplacené části kupní ceny (2 300 Kč), nezaplacené části nájemného (68,44 Kč) a nezaplacené smluvní pokuty (4 000 Kč). Vzhledem k tomu, že je žalovaný v prodlení se zaplacením peněžitých dluhů, uložil mu soud rovněž povinnost zaplatit žalobkyni požadovanou část zákonného úroku z prodlení. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná, a tudíž jí soud přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení zahrnujících odměnu advokátky ve výši 600 Kč (3 x 200 Kč) určenou dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., tři režijní paušály po 100 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění a podání žaloby) přiznané dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč přiznanou dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátkou, uložil soud žalovanému zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokátky (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůtu k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.