118 C 18/2022-27 — Okresní soud v Teplicích

Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 135 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný žalobci tuto půjčenou částku dosud neuhradil, i když k tomu byl písemně vyzván dne [datum]. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud účastníky vyzval, aby mu ve lhůtě 7 dnů sdělili, zda souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů, a to v souladu s § 115a o.s.ř. Výzva dále obsahovala doložku o tom, že pokud zůstane ve stanovené lhůtě bez vyjádření, bude mít soud za to, že účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobce i žalovaný výzvu obdrželi ve dnech [datum] a [datum]. Žalobce ani žalovaný ve stanovené lhůtě soudu nesdělili, že s rozhodnutím soudu ve věci bez nařízení jednání nesouhlasí; soud proto ve věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů, aniž by nařizoval jednání. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena ústní smlouva o zápůjčce částky 135 000 Kč, která byla předána žalobcem žalovanému předána s tím, že se potvrzením o poskytnutí půjčky a úředně ověřenými podpisy žalovaný zavázal částku 5 000 Kč vrátit do [datum] a částku 130 000 Kč do [datum]. Žalobci nebyla vrácena žádná částka, proto žalobce písemně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky do [datum]. Na předmětnou výzvu žalovaný nereagoval. Dle § 2390 občanského zákoníku smlouva o zápůjčce vznikne, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 2392 odst. 1 věta prvá občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Po právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí vyhověl. U smlouvy o zápůjčce není zákonem předepsána písemná forma, stačí učinit projev vůle směřující k ústní dohodě o přenechání předmětu zápůjčky (v daném případě peněz) a jejich vrácení. Vznik zápůjčky pak předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu zápůjčky. V předmětné věci má soud za prokázané, že žalobce předal žalovanému částku 135 000 Kč a že žalovaný dosud žalobci tuto částku nevrátil, i když k tomu byl písemně vyzván. Není tedy pochyb o tom, že žalobce žalovanému zápůjčku poskytl a žalovaný se zavázal mu ji splatit, což v plném rozsahu neučinil a tuto skutečnost nepopřel, soud proto rozhodl tak, jak ve výroku rozsudku uvedeno a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci jistinu ve výši 135 000 Kč. Poněvadž je žalovaný v prodlení se zaplacením dlužné částky, uložil mu soud též povinnost žalobci zaplatit úroky z prodlení podle § 1970 obč. zák. ve výši stanovené v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má právo na jejich náhradu žalobce, neboť byl ve sporu zcela úspěšný. Celkové náklady řízení žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 6 750 Kč, odměnou advokáta, který jej v řízení zastupoval, ve výši 16 250 Kč za dva a půl úkonu právní pomoci stanovenou podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. a třemi režijními paušály (za převzetí zastoupení a sepis upomínky a žaloby) po 300 Kč stanovenými podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. Zástupce žalobce není plátcem DPH. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobce dle § 149 odst. 1 o.s.ř. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věty první o.s.ř., přičemž neshledal podmínky pro umožnění žalovanému zaplatit žalobci dluh včetně úroků a nákladů řízení ve splátkách či v delší než třídenní lhůtě běžící od právní moci rozhodnutí soudu.