119 C 4/2022-31 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 28. 2. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku ve výši 783 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že požaduje žalovanou částku z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení, když mezi účastníky mělo dojít k uzavření kupní smlouvy, žalobkyně zaslala žalovanému k podpisu vyhotovení kupní smlouvy o převodu nemovitých věcí a současně mu poukázala úhradu kupní ceny ve výši 783 Kč [ulice] poukázka byla žalovanému vyplacena dne 1. 11. 2021. Žalovaný od této chvíle s žalobkyní žádným způsobem nekomunikoval, kupní smlouvu s žalobkyní neuzavřel. Žalobkyně proto vyzvala žalovaného k vrácení kupní ceny, ovšem bezvýsledně. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodoval v souladu s § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, účastníci se k výzvě soudu učiněné dle § 101 odst. 4 o.s.ř. k uvedenému postupu nevyjádřili. Z výpisu z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že žalovaný je spoluvlastníkem nemovitých věcí zapsaných v k. ú. [obec] na [list vlastnictví] v podílu ve výši 1/3. Z návrhu kupní smlouvy č. [anonymizováno] bylo zjištěno, že mezi žalovaným jako prodávajícím a žalobkyní jako kupující mělo dojít k uzavření kupní smlouvy, jejímž předmětem byly nemovité věci zapsané v k. ú. [obec] v podílu ve výši 1/3, a to za kupní cenu ve výši 783 Kč. Z podací stvrzenky k poštovní poukázce B a z potvrzení České pošty, s. p. soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalovanému na jeho adresu částku 783 Kč, přičemž tato mu byla dne 1. 11. 2021 vyplacena. Z dopisu ze dne 23. 11. 2021 a z doručenky bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, přičemž výzvu mu zaslala na adresu trvalého pobytu. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Po posouzení předložených listinných důkazů a po právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žalobě je třeba vyhovět. Žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 783 Kč, kterou jí však žalovaný, ani přes výzvu žalobkyně, nevrátil. Protože se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, když nedošlo k uzavření kupní smlouvy mezi účastníky, uložil mu soud povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 783 Kč. Protože je žalovaný v prodlení se zaplacením dlužné částky, uložil jí soud též povinnost žalobkyni zaplatit úroky z prodlení v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a náhrady hotových výdajů vzniklých v souvislosti s předžalobní výzvou a podáním žaloby ve výši 600 Kč určenou dle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.