119 C 9/2022-52 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou Okresnímu soudu v Teplicích dne 15. 4. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 25 220 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaní jsou nájemci bytu [číslo] o velikosti 1+3 v 10. nadzemním podlaží v domě [adresa] v ulici [ulice] v [obec], jehož je žalobkyně vlastníkem, a že předmětná částka představuje dlužné nájemné za období července a srpna 2021. 2. Žalovaní se k žalobě nevyjádřili. 3. Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, s tím, že se účastníci k výzvě soudu učiněné dle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. k uvedenému postupu nevyjádřili. 4. Po posouzení předložených listinných důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: Žalovaní byli do 31. 8. 2021 nájemci bytu [číslo] o velikosti 1+3 v 10. nadzemním podlaží v domě [adresa] v ulici [ulice] v [obec], a to na základě nájemní smlouvy ze dne 10. 7. 2014 a jejích dodatků (posledního ze dne 1. 7. 2020). Vlastníkem domu [adresa] je žalobkyně. Z evidenčního listu nájemníka bylo zjištěno, že nájemné pro období od 1. 7. 2020 představuje částku ve výši 12 610 Kč. Z přehledu dluhu a přeplatků bylo zjištěno, že žalovaní nezaplatili nájemné v červenci a srpnu 2021. Celkově dluží žalovaní žalobkyni částku ve výši 25 220 Kč. 5. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce dle ust. § 2246 a násl. občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaní byli nájemci bytu [číslo] o velikosti 1+3 v 10. nadzemním podlaží v domě [adresa] v ulici [ulice] v [obec]. Žalovaní však své povinnosti platit nájemné nedostáli. Proto soud žalobě vyhověl a stanovil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku v celkové výši 25 220 Kč, představující dlužné nájemné za období července a srpna 2021 (2x 12 610 Kč). 6. Protože jsou žalovaní v prodlení se zaplacením peněžité pohledávky, uložil jim soud rovněž povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 7. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 261 Kč a nákladů zastoupení advokátem zahrnujících odměnu advokáta za tři v řízení učiněné úkony, a to přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění v celkové výši 900 Kč určenou dle § 14b odst. 1 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb. a tři režijní paušály po 100 Kč přiznané dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. V daném případě se totiž jedná o občanské soudní řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. 8. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalovaným zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). 9. Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.