12 C 34/2022-61 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 7 000 Kč s příslušenstvím představující dluh žalované vzniklý v důsledku porušování povinností vyplývajících ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 5. 6. 2018 mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba]). Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci rozhodoval v souladu s § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, žalobkyně s postupem výslovně souhlasila již v návrhu a žalovaná se k výzvě soudu učiněné dle § 101 odst. 4 o.s.ř. doručené jí spolu s žalobou dne 26. 5. 2022 k uvedenému postupu nevyjádřila. Z výpisu z účtu právního předchůdce žalobkyně a z výpisu z osobního účtu žalované soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně zaslal částku 7 000 Kč na účet žalované dne 5. 6. 2018. Jediným disponentem účtu a současně i majitelem byla žalovaná. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 5. 6. 2018 smlouvu, kterou se původní věřitel zavázal žalované zapůjčit 7 000 Kč, žalovaná se zavázala splatit dluh do 30 dnů. Dopisem ze dne 2. 2. 2021 původní věřitel oznámil žalované, že pohledávka byla postoupena na žalobkyni a současně ji vyzval k úhradě dlužné částky. Dopisem ze dne 2. 2. 2021 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu právním zástupcem žalobkyně. Z dalších důkazů soud nevycházel, kdy ke zjištění skutkového stavu jich nebylo třeba. Aktivní legitimaci žalobkyně soud dovodil z oznámení původního věřitele o postoupení pohledávky na žalobkyni (§ 1879 an zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“)) Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Z obsahu předložených listin a po právním posouzení věci dospěl soud k následujícím závěrům: Předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 7 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit ve smluvené době, čemuž však nedostála, proto soud uložil žalované povinnost dluh zaplatit, když dle § 1908 odst. 2 o. z. dlužník musí dluh splnit na svůj náklad a nebezpečí řádně a včas. Žalovaná se ocitla v prodlení se zaplacením dlužné částky, soud jí uložil povinnost zaplatit žalobkyni podle § 1970 o. z. úroky z prodlení ve výši stanovené v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, soud žalobě zcela vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věty první o.s.ř., přičemž neshledal podmínky pro umožnění žalovanému zaplatit žalobci dluh včetně nákladů řízení ve splátkách či v delší než třídenní lhůtě běžící od právní moci rozhodnutí soudu. Náklady řízení soud uložil žalované zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně dle § 149 o.s.ř.