121 C 1/2022-39 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 10. 1. 2022, doplněnou podáním ze dne 19. 1. 2022, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 17 800 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovanému byla na základě ústní smlouvy o půjčce ze dne 20. 4. 2021 poskytnuta žalobkyní částka ve výši 17 800 Kč. Žalovaný písemně uznal svůj dluh dne 20. 4. 2021 a zavázal se, že půjčku ve výši 17 800 Kč žalobkyni vrátí do 5. 1. 2022. Žalovaný dosud ničeho neuhradil, ačkoliv byl k úhradě dluhu vyzván i předžalobní upomínkou žalobkyně ze dne 6. 1. 2022. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. S ohledem na skutečnost, že věc bylo možné rozhodnout na základě listinných důkazů založených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ust. § 115a o. s. ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (ust. § 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k výzvě ve stanovené sedmidenní lhůtě nevyjádřil, a žalobkyně s takovým postupem soudu souhlasila. Soud tedy rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise, aniž by ve věci nařizoval jednání. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 5. Z uznání dluhu ze dne 20. 4. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný písemně uznal, že dluží žalobkyni částku 17 800 Kč, která představuje dluh z půjčky poskytnuté dne 20. 4. 2021, a tuto částku se zavázal žalobkyni uhradit nejpozději do 5. 1. 2022. Předmětné uznání dluhu je žalovaným podepsáno. Předžalobní výzvou datovanou 6. 1. 2022 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě částky 17 800 Kč a upozornila ho, že nebude-li dluh uhrazen do 9. 1. 2022, uplatní žalobkyně svůj nárok u soudu. Předžalobní výzva byla žalovanému dle podací stvrzenky odeslána doporučeně dne 5. 1. 2022 a dle aplikace České pošty„ Sledování zásilek“ byla žalovanému doručena dne 14. 1. 2022. 6. Ze shora uvedeného má soud za prokázané, že žalovaný si půjčil od žalobkyně částku 17 800 Kč a dne 20. 4. 2021 písemně uznal svůj dluh vůči žalobkyni na tuto částku s odůvodněním, že se jedná o dlužnou částku z poskytnuté půjčky. Žalovaný se zavázal částku 17 800 Kč vrátit žalobkyni nejpozději dne 5. 1. 2022, avšak ve sjednané lhůtě neuhradil ničeho. Žalobkyně žalovaného řádně vyzvala předžalobní výzvou k úhradě dlužné částky. 7. Po právní stránce posoudil soud věc zejména podle ust. § 2390 a násl. a ust. § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“). 8. Podle ust. § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9. Podle ust. § 2053 občanského zákoníku uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 10. Na základě skutkových zjištění a po právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 17 800 Kč. Žalovaný dne 20. 4. 2021 písemně uznal svůj dluh vůči žalobkyni v částce 17 800 Kč s odůvodněním, že se jedná o dlužnou částku z poskytnuté půjčky, a zavázal se tuto částku žalobkyni vrátit do 5. 1. 2022. Právní jednání žalovaného ze dne 20. 4. 2021 splňuje náležitosti uznání dluhu podle ust. § 2053 občanského zákoníku a uplatní se tak vyvratitelná právní domněnka, že dluh v uznávané výši 17 800 Kč k datu 20. 4. 2021 trval. Bylo na žalovaném, aby tuto domněnku existence dluhu vyvrátil, žalovaný však byl v řízení nečinný. Po zhodnocení všech uvedených skutečností a vzhledem k tomu, že závazek má být splněn včas a řádně a žalovaný svůj závazek dosud nesplnil, uložil mu tedy soud povinnost zaplatit žalobkyni celkem částku 17 800 Kč. 11. Protože je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle ust. § 1970 občanského zákoníku právo i na zaplacení úroku z prodlení. Soud jí tedy přiznal zákonné úroky z prodlení ve výši stanovené v souladu s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, z částky 17 800 Kč za období od 6. 1. 2022 (tj. ode dne následujícího po dni, ve kterém se žalovaný prokazatelně zavázal zápůjčku žalobkyni vrátit) do zaplacení. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů nezastoupeného účastníka přiznaných v souladu s ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 100 Kč za každý úkon, v projednávané věci tedy celkem částka 200 Kč za každý ze dvou úkonů dle ust. § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 13. Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.