13 C 313/2021-39 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobce se svou žalobou domáhal poskytnutí zadostiučinění ve smyslu ustanovení § 31a zákona č. 82/1998 Sb. Tvrdil, že žalobou podanou u zdejšího soudu dne 22. 10. 2013 (věc vedena zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka]) žádal [jméno] [jméno] po žalobci a Ing. [jméno] [příjmení], jako žalovaným, zaplacení částky 309 785,10 Kč s příslušenstvím. Řízení bylo vedeno u soudů tří stupňů, meritorní rozhodnutí rozsudek vydal Okresní soud v Teplicích dne 14. 8. 2018 pod č. j. [číslo jednací], tedy téměř po pěti letech. Tímto rozsudkem byla žalobci a Ing. [jméno] [příjmení] uložena povinnost zaplatit [jméno] [jméno] společně a nerozdílně částku 229 412 Kč s příslušenstvím a co do zbytku byla žaloba zamítnuta. Žalobce a Ing. [příjmení] se proti tomuto rozsudku odvolali, Krajský soud v Ústí nad Labem napadené rozhodnutí rozsudkem č. j. 17 Co 20/2019-277 ze dne 22. 10. 2019 ve výroku I. potvrdil a současně změnil nákladové výroky. Proti tomuto pravomocnému rozsudku odvolacího soudu pak žalobce a Ing. [příjmení] podali v zákonné lhůtě dovolání, o kterém rozhodl Nejvyšší soud ČR dne 25. 8. 2020 rozsudkem č. j. 23 Cdo 1512/2020-305, kdy rozsudky Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 10. 2019, č. j. [číslo jednací], a rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 14. 8. 2018, č. j. [číslo jednací], v rozsahu výroků ad I. a nákladových výroků zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Teplicích k dalšímu řízení. Usnesením Okresního soudu v Teplicích ze dne 23. 3. 2021, č. j. [číslo jednací], byl soudem schválen smír účastníků, usnesení Okresního soudu v Teplicích o schválení smíru č. j. [číslo jednací] ze dne 23. 3. 2021 nabylo právní moci ve výroku I. dne 30. 3. 2021 a ve výroku II. dne 14. 4. 2021. Řízení, ve kterém žalobce vystupoval jako účastník, bylo tak pravomocně skončeno dne 14. 4. 2021. Délku řízení v trvání celkem 7 let a 5 měsíců nelze považovat za přiměřeně dlouhou, a to přesto, že řízení probíhalo před vícero instancemi. Příčinou nepřiměřené délky řízení byly jednoznačně průtahy za strany Okresního soudu v Teplicích, který první jednání nařídil po půl roce od podání žaloby a další až po čtrnácti měsících. Od jednání dne 6. 10. 2015, u kterého soud rozhodl o potřebě ustanovit znalce, pak uběhlo pět měsíců, než tak soud učinil, spisový materiál pak zaslal znalci až za další čtyři měsíce, od rozhodnutí ustanovit znalce až ke konečnému vypracování znaleckého posudku uplynulo třináct měsíců. V průtazích pak soud pokračoval i nadále, a to poté, co mu věc k dalšímu řízení vrátil Nejvyšší soud, neboť k nařízení jednání ve věci došlo po urgencích žalobce až po pěti měsících. Na průtazích se podílel i Krajský soud v Ústí nad Labem, který jednání od odvolání žalobce nařídil po devíti měsících poté, co mu byl spis okresním soudem doručen. Sám žalobce se na průtazích ničím nepodílel, naopak se svým aktivním přístupem snažil soudní řízení neprodlužovat, když se žádostmi a prosbami domáhal u Okresního soudu v Teplicích o nařízení jednání. Žalobce proto podáním doručeným Ministerstvu spravedlnosti dne 5. 5. 2021 uplatnil nárok na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem. Za utrpěnou nemajetkovou újmu žalobce požadoval zadostiučinění ve výši 128 333 Kč. Tuto částku vypočítal tak, že za první dva roky řízení žádá částku 20 000 Kč (10 000 Kč za rok), za dalších pět let a pět měsíců částku 108 333 Kč (1 666,70 Kč za jeden měsíc). Žalovaná dne 11. 11. 2021 doručila žalobci své stanovisko ze dne 10. 11. 2021, ve kterém po zhodnocení případu sdělila, že žalobce má nárok na zadostiučinění ve výši 65 625 Kč. Své rozhodnutí odůvodnila tím, že celková doba řízení byla nepřiměřená, byly zjištěny četné průtahy na straně soudů okresního i krajského. Význam řízení pro žalobce však neshledala jako zvýšený, v řízení žalobce vystupoval s dalším žalovaným, jedná se o sdílení společného zájmu a případná nemajetková újma nemůže dosáhnout takové intenzity, jako újma, kterou by mohl žalobce pocítit v případě, že by v řízení vystupoval pouze sám. Žalobce se závěry žalované nesouhlasí a požaduje po započtení přiznaného zadostiučinění částku 62 708 Kč a úrok z prodlení z žalované částky 62 708 Kč v zákonné výši ode dne 6. 11. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě meritorně vyjádřila tak, že navrhla její zamítnutí a uvedla, že se na ni žalobce dne 5. 5. 2021 obrátil se svým nárokem na poskytnutí zadostiučinění ve smyslu zákona [číslo]. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se opíral o sjednocující stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, a vyšel ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení, s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční. Řízení trvalo 7 let a 3 měsíce, a to od 4. 12. 2013, kdy se žalobce dozvěděl o tom, že je proti němu zahájeno soudní řízení, do pravomocného skončení řízení dne 30. 3. 2021. V řízení bylo rozhodováno ve třech stupních, z toho meritorně 2x soudem I. stupně, 1x soudem odvolacím, 1x soudem dovolacím, řízení bylo ztíženo zejména skutkově, soud prováděl rozsáhlé dokazování listinami, vyslýchal svědky, znalce, ve věci byla konána řada ústních jednání a vypracovány dva znalecké posudky, žalobce rovněž v průběhu řízení měnil žalobu. Význam předmětu řízení pro žalobce nebyl žalovanou shledán jako zvýšený, neboť se jednalo o spor o peněžité plnění, v němž se žalobce po žalovaných domáhal zaplacení částky 309 785 Kč na základě smlouvy o dílo a ústní dohody o vícepracích, přičemž žalovaní svůj závazek nesplnili. Jednalo se o sdílenou újmu účastníků, neboť žalobce vystupoval v řízení na straně žalované s dalším žalovaným spoluvlastníkem předmětné nemovitosti, na níž byly opravy prováděny, případná nemajetková újma nemůže dosáhnout takové intenzity, jako újma, kterou by mohl žalobce pocítit v případě, že by v řízení vystupoval pouze sám. Základní sazba tak byla stanovena na částku 93 750 K, za jeden rok řízení 15 000 Kč, za první dva roky v poloviční výši. Poté přistoupil ke snížení základní částky zadostiučinění o 20 % s ohledem na složitost věci, dále o 10 % z důvodu, že řízení bylo vedeno před více stupni a o dalších 10 % s ohledem na tzv. sdílenou újmu. Naopak poté byla základní částka navýšena o 10 % za postup soudu. Celkem tedy byla základní částka přiznaného zadostiučinění snížena o 30 %. Žalovaná proto navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu. 3. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 111 [číslo] bylo zjištěno, že řízení bylo zahájeno dne 22. 10. 2013, [jméno] [jméno] jako zhotovitel se jím domáhal po žalobci a [celé jméno žalobce] (dále jen„ žalovaní“) jako objednatelích díla - oprava fasády dle rozpočtu [číslo] na rodinném domě na adrese [adresa žalobce]. Ve věci byl vydán dne 26. 11. 2013 platební rozkaz, který byl žalovaným spolu se žalobou doručen do vlastních rukou dne 4. 12. 2013 a proti kterému podali žalovaní dne 16. 12. 2013 odpor a následně se dne 5. 2. 2014 k žalobě vyjádřili. Při prvním konaném jednání dne 1. 4. 2011 žalovaní navrhli zamítnutí žaloby, bylo provedeno dokazování předloženými listinami a jednání za účelem doplnění dokazování bylo odročeno na neurčito. Po žádostech žalovaných ze dne 1. 12. 2014, 15. 1. 2015 a návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu ze dne 19. 5. 2015 bylo konáno jednání dne 16. 6. 2015, při kterém byl proveden účastnický výslech [jméno] [jméno], při dalších jednáních dne 3. 7. 2015, 11. 9. 2015 a 6. 10. 2015 bylo prováděno další dokazování a vyslechnut [celé jméno žalobce] a navržení svědci. Usnesením ze dne 24. 3. 2016 byl ustanoven znalec z oboru stavebnictví, odvětví stavby obytné, vady a poruchy staveb Ing. [příjmení] za účelem vypracování písemného znaleckého posudku – stanovení, zda dílo bylo provedeno řádně dle smlouvy o dílo či nikoli a z jakých důvodů. Po žádosti znalce o prodloužení lhůty pro vypracování posudku byl tento soudu předložen dne 9. 11. 2016. Žalovaní se k znaleckému posudku vyjádřili dne 9. 12. 2016. Další jednání ve věci proběhlo dne 7. 4. 2017, kdy s ohledem na poskytnuté poučení soudu ohledně jiného právního posouzení věci žalovaní vznesli námitku promlčení nároku s ohledem na, v budoucnu možné, další náklady řízení. Poté, co nově ustanovená znalkyně z oboru stavebnictví a ekonomika Ing. [příjmení] požádala o zproštění ustanovení znalcem, byl soudem dne 10. 10. 2017 znovu ustanoven znalec [příjmení] [příjmení] k vypracování znaleckého posudku - stanovení výše peněžité náhrady (bezdůvodného obohacení) v souvislosti s odstoupením žalovaných od smlouvy o dílo. Znalecký posudek soudu došel dne 18. 12. 2017, žalovaní se k němu vyjádřili dne 22. 1. 2018. Při dalším konaném jednání dne 9. 8. 2018 byly předneseny závěrečné návrhy a dne 14. 8. 2018 vyhlášen rozsudek, na základě kterého byli žalovaní povinni zaplatit [jméno] [jméno] společně a nerozdílně částku 229 412 Kč s příslušenstvím, co do zbytku byla žaloba zamítnuta a žalovaným byla dále uložena povinnost zaplatit [jméno] [jméno] a státu náhradu nákladů řízení. Písemné vyhotovení tohoto rozsudku