17 C 104/2022-32 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobce se podaným návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 7 968 Kč s příslušenstvím, představující dluh žalovaného, vzniklý v důsledku porušování povinností vyplývajících mu ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“) a žalovaným prostřednictvím webových stránek [webová adresa] Touto smlouvou se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s poplatkem za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky ve výši 1 968 Kč původnímu věřiteli jednorázově splatit dne 7. 1. 2020. Původní věřitel žalovanému dne 17. 12. 2019 poskytl bezúročnou zápůjčku ve výši 6 000 Kč, žalovaný svoji povinnost řádně nesplnil, ač byl k zaplacení dlužné částky řádně vyzván, na upomínku však nereagoval. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2021 původní věřitel postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na společnost žalobce. Vedle jistiny dluhu a poplatku za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky se žalobce s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhal zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 7 968 Kč od 8. 1. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě meritorně nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Původní věřitel a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl původní věřitel žalovanému bezúročnou zápůjčku ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 1 968 Kč původnímu věřiteli jednorázově splatit dne 7. 1. 2020. Svým povinnostem však žalovaný nedostál. Dopisem ze dne 7. 5. 2020 byl žalovaný marně vyzván k úhradě dluhu. 5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle ustanovení § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 6. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným (právní předchůdce žalobce coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 o. z.) byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce dle ustanovení § 2390 o. z. Žalovanému byla poskytnuta zápůjčka ve výši 6 000 Kč, kterou měl vrátit spolu s poplatkem za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky jednorázově dne 7. 1. 2020. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, uložil mu tuto povinnost soud rozsudkem. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobce postoupena v souladu s ustanovením § 1879 o. z. 7. Konečně žalobce požaduje po žalovaném placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, soud proto žalobě i v této části vyhověl. 8. Dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. platí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 9. V daném případě soud ve věci zcela úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč, spočívající v uhrazeném soudním poplatku ve výši 400 Kč a nákladech právního zastoupení advokátem 1 089 Kč včetně DPH, z toho odměna advokáta dle ustanovení § 14b vyhl. č. 177/96 Sb., ve znění změn a doplňků ve výši 600 Kč (za 3 úkony právní služby po 200 Kč), 3 režijní paušály ve výši 300 Kč + 21% DPH přiznaná dle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. 10. Platební místo a standardní lhůta k plnění vyplývají z ustanovení §§ 149 odst. 1, 160 odst. 1 o. s. ř.