18 C 340/2021-31 — Okresní soud v Teplicích

Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit mu částku [částka] z titulu nezaplaceného jízdného a přirážky za jízdu bez platného jízdního dokladu dopravním prostředkem, který provozuje právní předchůdce žalobce ([obec] dráhy, a.s), dne [datum]. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud účastníky vyzval, aby mu ve lhůtě 7 dnů sdělili, zda souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů, a to v souladu s § 115a o.s.ř. Výzva dále obsahovala doložku o tom, že pokud zůstane ve stanovené lhůtě bez vyjádření, bude mít soud za to, že účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobce i žalovaný výzvu obdrželi ve dnech [datum] a [datum], žádný z nich ve stanovené lhůtě soudu nesdělil, že s rozhodnutím soudu ve věci bez nařízení jednání nesouhlasí; soud proto ve věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů, aniž by nařizoval jednání. Z předložených listin soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný dne [datum] použil k jízdě veřejný dopravní prostředek právního předchůdce žalobce, aniž byl schopen se prokázat platným jízdním dokladem. Dne [datum] a [datum] došlo na základě smluv o postoupení pohledávky uzavřené mezi [právnická osoba] [anonymizována tři slova] a žalobcem jako postupníky a společností [právnická osoba] jako postupitelem k postoupení předmětné dlužné částky na žalobce, který tím získal svou aktivní legitimaci k podání žaloby. Soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o přepravě osob podle § 2550 obč. zák. s tím, že podrobnější úprava osobní přepravy je stanovena přepravním řádem právního předchůdce žalobce vydaným v souladu s § 2578 obč. zák. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit částku [částka] jako přirážku k jízdnému podle jízdního řádu vydaného právním předchůdcem žalobce a částku [částka] jako jízdné. Poněvadž je žalovaný od [datum] v prodlení se zaplacením dlužné částky, uložil mu soud též povinnost žalobci zaplatit podle § 1970 obč. zák. úroky z prodlení od 1. dne prodlení ve výši stanovené v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má právo na jejich náhradu žalobce, neboť byl ve sporu plně úspěšný. Celkové náklady řízení žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši [částka], odměnou advokáta, jenž jej v řízení zastupoval, ve výši [částka] za tři úkony právní pomoci stanovenou podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., třemi režijními paušály (za převzetí zastoupení a sepis upomínky a žaloby) po [částka] stanovenými podle § 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., když návrh v předmětné věci byl podán na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech (vedených např. pod sp. zn. 19C 31/2018, 19C 29/2018, 17C 23/2018, 9C 36/2018) a 21 % daní z přidané hodnoty počítané z odměny a režijních paušálů ve výši [částka], neboť zástupce žalobce je plátcem této daně. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobce dle § 149 odst. 1 o.s.ř. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věty první o.s.ř., přičemž neshledal podmínky pro umožnění žalovanému zaplatit žalobci dluh včetně nákladů řízení ve splátkách či v delší než třídenní lhůtě běžící od právní moci rozhodnutí soudu.