18 C 396/2022-42 — Okresní soud v Teplicích

Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit mu částku 10 639 Kč z titulu nezaplaceného jízdného a přirážky za jízdu bez platného jízdního dokladu dopravním prostředkem, který provozuje právní předchůdce žalobce, dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. Soud účastníky vyzval, aby mu ve lhůtě 7 dnů sdělili, zda souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů, a to v souladu s ust. § 115a o.s.ř. Výzva dále obsahovala doložku o tom, že pokud zůstane ve stanovené lhůtě bez vyjádření, bude mít soud za to, že účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí (ust. § 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobce i žalovaný výzvu obdrželi ve dnech [datum] a [datum], žalobce ani žalovaný ve stanovené lhůtě soudu nesdělili, že s rozhodnutím soudu ve věci bez nařízení jednání nesouhlasí; soud proto ve věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů, aniž by nařizoval jednání. Z předložených listin soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] použil k jízdě veřejný dopravní prostředek právního předchůdce žalobce, aniž byl schopen se prokázat platným jízdním dokladem. Dne [datum] došlo na základě smlouvy k postoupení pohledávky původním věřitelem [anonymizována tři slova] [obec] a [právnická osoba] na žalobce, který tím získal svou aktivní legitimaci k podání žaloby. Soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o přepravě osob podle ust. § 2550 a násl. obč. zák. s tím, že podrobnější úprava osobní přepravy je stanovena přepravním řádem žalobce vydaným v souladu s ust. § 2578 obč. zák. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit částku 7x 1 500 Kč jako přirážku k jízdnému a 2x 17 Kč a 5x 21 Kč jako jízdné podle jízdního řádu vydaného předchůdcem žalobce. Poněvadž je žalovaný od dat uvedených ve výroku v prodlení se zaplacením dlužné částky, uložil mu soud též povinnost žalobci zaplatit podle ust. § 1970 obč. zák. úroky z prodlení od 1. dne prodlení ve výši stanovené v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého přiznal právo na jejich náhradu žalobci, neboť byl ve sporu plně úspěšný. Náklady řízení žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem z žaloby ve výši 400 Kč, odměnou advokáta, jenž žalobce v řízení zastupoval, ve výši 900 Kč za 3 úkony právní pomoci stanovenou podle ust. § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., třemi režijními paušály (za převzetí zastoupení a sepis upomínky a žaloby) po 100 Kč stanovenými podle ust. § 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., a 21% daní z přidané hodnoty, když zástupce žalobce doložil, že je plátcem této daně. Uvedené náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobce (ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.). O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věty první o.s.ř., přičemž neshledal podmínky pro umožnění žalovanému zaplatit žalobci dluh včetně nákladů řízení ve splátkách či v delší než třídenní lhůtě běžící od právní moci rozhodnutí soudu.