19 C 1/2022-61 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 24. 11. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 18 885 Kč s příslušenstvím z titulu úhrady zákonného příspěvku nepojištěných a z titulu poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, když žalovaný jako provozovatel osobního automobilu s [registrační značka] neuzavřel v období od 3. 8. 2019 do 8. 10. 2019 pojištění odpovědnosti z provozu uvedeného vozidla a jako provozovatel osobního automobilu s [registrační značka] neuzavřel v období od 27. 5. 2020 do 12. 3. 2021 pojištění odpovědnosti z provozu uvedeného vozidla. Žalovaný uznal nárok žalobkyně pouze z části, a to pokud jde o vozidlo s [registrační značka]. Pokud jde o vozidlo s registrační značnou [anonymizováno] [číslo] uvedl, že nárok neuznává, neboť vozidlo prodal. Kupní smlouvu má k dispozici jeho bývalá partnerka paní [jméno] [příjmení], a proto požádal soud, aby tuto listinu od ní vyžádal. Žalovaný, ač a řádně včas předvolán, se k jednání nedostavil, soud proto jednal ve smyslu ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. v jeho nepřítomnosti. Žalobkyně při jednání navrhla vydání částečného rozsudku pro uznání, proto soud o nároku žalobkyně na zaplacení částky ve výši 4 655 Kč s příslušenstvím, vztahujícímu se k vozidlu s [registrační značka], rozhodl ve smyslu ustanovení § 153a odst. 1 věta druhá o. s. ř. částečným rozsudkem pro uznání. Po provedeném dokazování učinil soud ve vztahu k vozidlu s [registrační značka] tento závěr o skutkovém stavu: Vozidlo Škoda Octavia, osobní automobil nad 1350 cm3 do 1850 cm3, [registrační značka] bylo v období od 7. 1. 2019 dosud registrováno na žalovaného. V období od 27. 5. 2020 do 8. 10. 2020 (135 dní) nebylo k vozidlu sjednáno povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla. Výzvou ze dne 25. 11. 2020 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 6 345 Kč představující zákonný příspěvek nepojištěných (135 dní nároku na příspěvek x 47 Kč). Výzva byla žalovanému odeslána dne 25. 11. 2020 na adresu trvalého pobytu, přičemž zásilka byla žalobkyni vrácena s tím, že adresát je na uvedené adrese neznámý. Protože žalovaný na výzvu žalobkyně nereagoval, žalobkyně ho o zaplacení dne 4. 3. 2021 upomínala. V období od 9. 10. 2020 do 12. 3. 2021 (155 dní) nebylo k vozidlu sjednáno povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla. Výzvou ze dne 10. 5. 2021 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 7 285 Kč představující zákonný příspěvek nepojištěných (155 dní nároku na příspěvek x 47 Kč). Výzva byla žalovanému odeslána dne 10. 5. 2021 na adresu trvalého pobytu, přičemž zásilka byla žalobkyni vrácena s tím, že adresát je na uvedené adrese neznámý. Protože žalovaný na výzvu žalobkyně nereagoval, žalobkyně ho o zaplacení dne 11. 8. 2021 upomínala. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a vyhlášky č. 205/1999 Sb., a dospěl k závěru, že žaloba je v části příspěvku nepojištěných a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek důvodná. Soud má za prokázané, a to výpisem z centrálního registru vozidel a zprávou Magistrátu města Teplice, že žalovaný byl v předmětných obdobích vlastníkem vozidla s [registrační značka], když je zde stále jako vlastník a provozovatel evidován od 7. 1. 2019. K tomuto vozidlu neuzavřel pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalovaný své tvrzení o tom, že již není vlastníkem vozidla s [registrační značka] neprokázal, když kupní smlouvu, na základě které měl dle svého tvrzení vozidlo převést na jinou osobu, soudu nepředložila ani jeho bývalá přítelkyně [jméno] [příjmení], ani jeho babička paní [jméno] [příjmení]. Soud se domnívá, že neúčastí žalovaného při jednání žalovaný nebyl nikterak zkrácen na svých procesních právech, když nemohl být při jednání poučen ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř., aby ke svému tvrzení o prodeji vozidla označil důkazy s případným následkem nesplnění této povinnosti. Žalovaný již před konáním jednání označil jako důkaz ke svému tvrzení kupní smlouvu, která měla být v dispozici jeho bývalé přítelkyně a od které měla být soudem vyžádána. Když následně vyšlo najevo, že tato kupní smlouvu nemá, soud žalovaného s touto skutečností seznámil a dotazoval se jej na další návrh postupu v řízení. Žalovaný jiný důkaz soudu neoznačil a sám sdělil, že kupní smlouvu nemá k dispozici ani jeho babička. Vzhledem k tomu, že důkaz kupní smlouvou nelze realizovat a jiné důkazy v řízení označeny nebyly, nemohl být žalovaný v řízení se svou obranou úspěšný. Proto soud žalobě vyhověl a žalovanému uložil, aby zaplatil žalobkyni částku v celkové výši 14 230 Kč představující součet příspěvků a nákladů. Protože je žalovaný v prodlení se zaplacením peněžité pohledávky, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 právo na zaplacení úroku z prodlení, a soud jí tedy přiznal zákonné úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Odlišně soudu posoudil nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení z nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, neboť tyto jsou již samy o sobě příslušenstvím pohledávky (viz § 513 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014), a proto je nelze dále úročit úrokem z prodlení. Proto soud žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení 8,25% úroku z prodlení ročně z částky 300 Kč od 9. 2. 2021, resp. zaplacení 8,5% úroku z prodlení ročně z částky 300 Kč od 25. 7. 2021, výrokem II. rozsudku zamítl. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu neúspěšná pouze v poměrně nepatrné části, a proto jí soud přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů zastoupení zahrnujících odměnu advokáta ve výši 900 Kč za tři učiněné úkony (přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, výzvu k plnění) určenou dle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., odměnu advokáta ve výši 1 860 Kč za jeden učiněný úkon (účast při jednání dne 10. 5. 2022) určený dle § 14b odst. 3, § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., tři režijní paušály po 100 Kč přiznané dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., jeden režijní paušál po 300 Kč přiznaný dle § 14b odst. 5 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., cestové z [obec] do [obec] a zpět (198 km) osobním vozidlem zn. Hyundai, reg. č. [anonymizováno] [číslo] při kombinované spotřebě 3,9 l na 100 km, ceně motorové nafty 36,10 Kč na 1 l pohonné hmoty a náhrady za používání silničních motorových vozidel ve výši 4,70 Kč za 1 km, v celkové výši 1 209 Kč, náhradu za promeškaný čas ve výši 600 Kč za 6 započatých půlhodin a 21% DPH ve výši 1 085 Kč přiznanou dle § 137 odst. 3 o. s. ř. V daném případě se totiž jedná o občanské soudní řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalovanému zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůtu k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.