19 C 193/2022-44 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 31. 3. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 2 500 Kč s příslušenstvím s tím, že uvedená částka představuje dluh, který vznikl žalované v důsledku porušování povinností vyplývajících jí ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] dne 18. 2. 2016, když žalovaná zápůjčku řádně nevrátila. Požadovaná částka představuje nevrácenou jistinu zápůjčky ve výši 2 500 Kč. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci, ač řádně a včas předvoláni, se k jednání nedostavili, soud proto jednal ve smyslu ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v jejich nepřítomnosti. Po provedeném dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřely prostřednictvím prostředku komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce, na základě které byla žalované poskytnuta částka 2 500 Kč, když tuto částku společnost [právnická osoba] odeslala dne 18. 2. 2016 na účet žalované a dne 19. 2. 2016 byla částka na účet žalované připsána. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit do 21. 3. 2016. Žalovaná poskytnutou částku ve sjednané lhůtě přes výzvy právní předchůdkyně žalobkyně neuhradila. Pohledávka za žalovanou byla postoupena smlouvou ze dne 21. 12. 2017 žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalované oznámena. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle § 1824 a násl. a § 2390 a násl. občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, když mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce uzavřená distančním způsobem, žalobkyně splnila svou povinnost a poskytla žalované na její účet částku 2 500 Kč, ale žalovaná své povinnosti vrátit tuto částku v dohodnuté lhůtě nedostála. Proto soud žalobě jako důvodně podané vyhověl a žalované uložil, aby zaplatila žalobkyni částku ve výši 2 500 Kč odpovídající jistině zápůjčky. Protože je žalovaná v prodlení se zaplacením peněžité pohledávky, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 právo na zaplacení úroku z prodlení, a soud jí tedy přiznal zákonný úrok z prodlení počínaje dnem následujícím po splatnosti poskytnuté částky, do zaplacení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem zahrnujících odměnu advokáta za tři v řízení učiněné úkony, a to přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, výzvu k plnění v celkové výši 600 Kč určenou dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., tři režijní paušály po 100 Kč přiznané dle § 11, § 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve výši 189 Kč přiznanou dle § 137 odst. 3 o.s.ř. V daném případě se totiž jedná o občanské soudní řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalované zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.