19 C 221/2022-41 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se svou žalobou podanou Okresnímu soudu v Teplicích dne 26. 4. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku v celkové výši 14 919 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaná částka představuje dluh vzniklý žalované ze Smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] dne 30. 8. 2016. Žalované byl na základě smlouvy poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit částku spolu s příslušenstvím do 29. 9. 2016. Ve smlouvě si účastníce sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,25% denně ze splatné, avšak nezaplacené částky. Dále vznikla žalované povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním. Žalovaná finanční prostředky řádně nesplatila. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni smlouvou ze dne 8. 12. 2021 s účinností ke dni 10. 12. 2021, přičemž tato skutečnost byla žalované oznámena dne 16. 12. 2021. Žalovaná byla následně dopisem ze dne 12. 1. 2022 žalobkyní informována o výši nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci, ač řádně a včas obesláni, se k jednání nedostavili, soud proto jednal ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. v jejich nepřítomnosti. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 30. 8. 2016 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru, na základě které společnost poskytla žalované částku ve výši 12 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku nejpozději do 29. 9. 2016. Ve smlouvě si účastnice pro případ prodlení sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,25% denně z dlužné částky. Z výpisu z účtu [právnická osoba] bylo zjištěno, že dne 6. 6. 2016 byla z účtu č. [bankovní účet] připsána na účet právní předchůdkyně žalobkyně společnosti [právnická osoba] částka ve výši 1 Kč z účtu žalované a dne 30. 8. 2016 byla z účtu společnosti zaslána na účet žalované částka 12 000 Kč s popisem„ Půjčka od [webová adresa] [číslo]“. Ze zprávy mBank S.A. ze dne 30. 8. 2022 bylo zjištěno, že na účet žalované byla připsána dne 31. 8. 2016 částka 12 000 Kč s označením„ Půjčka od [webová adresa] [číslo]“. Z upomínky ze dne 13. 10. 2016, ze dne 30. 10. 2016 a ze dne 10. 11. 2016 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] žalovanou opakovaně upomínala o úhradu dlužné splatné částky. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a její přílohy bylo zjištěno, že dne 22. 11. 2021 společnost [právnická osoba] postoupila žalobkyni mimo jiné pohledávku za žalovanou ze smlouvy [číslo]. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2021 bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] oznámila žalované postoupení pohledávky za žalovanou žalobkyni. Z dopisu ze dne 12. 1. 2022 soud zjistil, že rovněž žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky ze smlouvy [číslo] dále že ji seznámila s přehledem a cenou jednotlivých úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky. Na základě shora popsaných skutkových zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: [právnická osoba] a žalovaná uzavřely dne 30. 8. 2016 smlouvu o úvěru, na základě které společnost poskytla žalované částku ve výši 12 000 Kč. Tato byla žalované zaslána na její účet. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky nejpozději do 29. 9. 2016. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení s úhradou částky. Žalovaná své povinnosti vrátit finanční prostředky ve sjednané lhůtě nedostála. Pohledávka za žalovanou byla společností [právnická osoba] postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 11. 2021 žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalované oznámena. Sama žalobkyně také oznámila žalované postoupení pohledávky a seznámila jí s výší jednotlivých nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení § 2395 a násl. a § 2048 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 a na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla, pokud jde o jistinu a smluvní pokutu, podána důvodně, a proto jí vyhověl. Právní předchůdkyně žalobkyně přenechala žalované peněžní prostředky a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Této povinnosti však žalovaná nedostála. Proto jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 14 919 Kč, odpovídající jistině ve výši 12 000 Kč a sjednané smluvní pokutě ve výši 2 919 Kč. Pokud jde o poplatky za upomínky ve výši 150 Kč (3x 50 Kč), soud v tomto rozsahu žalobě nevyhověl, a to s odkazem na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 3512/2011 ze dne 11. 11. 2013, kdy ujednání o těchto poplatcích považuje soud za neplatné, když povinnost k jejich zaplacení byla pouze obecně zakotvena ve Všeobecných obchodních podmínkách, a to s odkazem na Sazebník poplatků a nebyla obsahem samotné smlouvy uzavřené s žalovanou. Pokud jde o požadované náklady mimosoudního vymáhání pohledávky ve výši 217 Kč (1 cesta pověřeného terénního pracovníka věřitele na kontaktní adresu dlužníka z důvodu osobní návštěvy), soud v tomto rozsahu rovněž neshledal žalobu důvodnou. Není sice žádným způsobem zpochybňováno právo žalobkyně na náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s mimosoudním vymáháním uplatněné pohledávky, ovšem za situace, kdy žalobkyně vynaložení těchto nákladů soudu prokáže. Je třeba konstatovat, že žalobkyně tyto náklady žádným způsobem neprokázala. Dopisem ze dne 12. 1. 2022 bylo pouze prokázáno, že žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky a dále že jí seznámila s přehledem a cenou jednotlivých úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky, kterou si sama stanovila. Soud byl připraven žalobkyni poučit ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti označit důkazy k jednotlivým uplatněným nárokům, ovšem žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila a dobrovolně se tak vzdala práva na poučení soudem o své povinnost unést břemeno důkazní a o následcích jeho neunesení. Proto soud žalobu, jde-li o náklady spojené s mimosoudním vymáháním nároku, částečně zamítl. Protože je žalovaný v prodlení se zaplacením peněžité pohledávky, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 právo na zaplacení úroku z prodlení, a soud jí tedy přiznal zákonné úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., částečně kapitalizované k okamžiku postoupení pohledávky. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobkyně byla ve sporu převážně úspěšná. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem zahrnujících odměnu advokáta za tři v řízení učiněné úkony, a to přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, výzvu k plnění v celkové výši 900 Kč určené dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., tři režijní paušály po 100 Kč přiznané dle § 11, § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., a 21% DPH ve výši 252 Kč přiznanou dle § 137 odst. 3 o.s.ř. V daném případě se totiž jedná o občanské soudní řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalované zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.