19 C 236/2022-38 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se svou žalobou podanou Okresnímu soudu v Teplicích dne 26. 4. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku v celkové výši 12 191 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaná částka představuje dluh vzniklý žalovanému ze Smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] dne 17. 6. 2020. Žalovanému byl na základě smlouvy při jejím podpisu poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit částku spolu s příslušenstvím do 17. 7. 2020. Ve smlouvě si účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z jistiny za každý den prodlení se zaplacením jistiny a dále poplatky za každou zaslanou upomínku ve výši 50 Kč. Žalovaný finanční prostředky řádně nesplatil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni smlouvou ze dne 8. 12. 2021 s účinností ke dni 10. 12. 2021, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena dne 16. 12. 2021. Žalovaný byl následně dopisem ze dne 12. 1. 2022 žalobkyní informován o výši nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci, ač řádně a včas obesláni, se k jednání nedostavili, soud proto jednal ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. v jejich nepřítomnosti. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 17. 6. 2020 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které společnost poskytla žalovanému částku ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku nejpozději do 30 dnů ode dne uzavření smlouvy. Ve smlouvě si účastníci pro případ prodlení sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky a poplatek ve výši 50 Kč za odeslání každé upomínky. Žalovaný svým podpisem potvrdil, že částku 8 000 Kč převzal v hotovosti. Z upomínky ze dne 31. 7. 2020, ze dne 17. 8. 2020 a ze dne 28. 8. 2020 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] žalovaného opakovaně upomínala o úhradu dlužné splatné částky. Z oznámení ze dne 16. 12. 2021 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] oznámila žalovanému postoupení pohledávky ze smlouvy [číslo] žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021. Z dopisu ze dne 12. 1. 2022 soud zjistil, že rovněž žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky ze smlouvy [číslo] dále že ho seznámila s přehledem a cenou jednotlivých úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne 25. 4. 2022 bylo zjištěno, že u pohledávky ze smlouvy o úvěru [číslo] uskutečnil terénní pracovník věřitele cestu na kontaktní adresu dlužníka dne 31. 1. 2022. Na základě shora popsaných skutkových zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 17. 6. 2020 smlouvu o úvěru, na základě které společnost poskytla žalovanému částku ve výši 8 000 Kč. Tuto žalovaný převzal. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky nejpozději do 30 dnů ode dne uzavření smlouvy. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení s úhradou částky a poplatek za odeslání upomínky. Žalovaný své povinnosti vrátit finanční prostředky ve lhůtě do 17. 7. 2020 nedostál. Pohledávka za žalovaným byla společností [právnická osoba] postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021 žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena dne 16. 12. 2021. Sama žalobkyně také oznámila žalovanému postoupení pohledávky a seznámila ho s výší jednotlivých nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky. Dne 31. 1. 2022 měl pověřený terénní pracovník věřitele uskutečnit osobní návštěvu u dlužníka. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení § 2395 a násl. a § 2048 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 a na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně, a proto jí vyhověl. Právní předchůdkyně žalobkyně přenechala žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Této povinnosti však žalovaný nedostál. Proto mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 11 974 Kč, odpovídající jistině ve výši 8 000 Kč, poplatkům za upomínky v celkové výši 150 Kč (3x 50 Kč) a sjednané smluvní pokutě ve výši 3 824 Kč. Odlišně soud posoudil žalobu, pokud jde o uplatněné náklady mimosoudního vymáhání ve výši 217 Kč za osobní návštěvu terénního pracovníka věřitele u žalovaného, když tyto náklady žalobkyně, kromě jejího vlastního potvrzení o cestě, žádným způsobem neprokázala. Soud byl připraven žalobkyni poučit ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti označit důkazy k prokázání tvrzení o vynaložených nákladech, ovšem žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila a dobrovolně se tak vzdala práva na poučení soudem o své povinnost unést důkazní břemeno a o následcích jeho neunesení. Protože je žalovaný v prodlení se zaplacením peněžité pohledávky, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 právo na zaplacení úroku z prodlení, a soud jí tedy přiznal zákonné úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., částečně kapitalizované k okamžiku postoupení pohledávky. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobkyně byla ve sporu neúspěšná pouze v poměrně nepatrné části. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem zahrnujících odměnu advokáta za tři v řízení učiněné úkony, a to přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, výzvu k plnění v celkové výši 900 Kč určené dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., tři režijní paušály po 100 Kč přiznané dle § 11, § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., a 21% DPH ve výši 252 Kč přiznanou dle § 137 odst. 3 o.s.ř. V daném případě se totiž jedná o občanské soudní řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalovanému zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.