19 C 256/2022-52 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 24. 1. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 9 250 Kč. Svou žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] a.s. uzavřela se žalovaným smlouvu, jejímž obsahem byla na straně původního věřitele povinnost předat žalovanému v rámci jeho členství v příslušném programu původního věřitele do užívání notebook [anonymizována tři slova] [příjmení] [jméno] a na straně žalovaného byla povinnost řádně pečovat o předané zařízení a hradit měsíční členský poplatek ve výši 990 Kč. Tento poplatek byl zároveň poplatkem za užívání zařízení. Příslušné zařízení bylo žalovanému předáno na pobočce [právnická osoba]. Žalovaný se zavázal hradit měsíční poplatky za členství v programu a byl povinen vrátit převzatý přístroj nejpozději v den skončení smlouvy. Pro případ nevrácení zařízení byl žalovaný povinen uhradit hodnotu zařízení. Žalovaný neuhradil poplatky za členství v programu, respektive za užívání přístroje, které mu právní předchůdkyně žalobkyně vyúčtovala fakturou ze dne 6. 6. 2019 a ze dne 6. 7. 2019. Protože žalovaný původnímu věřiteli nevrátil zařízení, byla mu vystavena faktura na hodnotu zařízení, a to dne 22. 8. 2019. Tuto však neuhradil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni smlouvou ze dne 13. 7. 2021, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 29. 7. 2021. Žalovaný byl následně dopisem ze dne 11. 8. 2021 žalobkyní informován o výši nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci, ač řádně a včas předvoláni, se k jednání nedostavili, soud proto jednal ve smyslu ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. v jejich nepřítomnosti. 4. Po provedeném dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: Žalovaný projevil zájem o členství v programu [anonymizována čtyři slova]“. Dne 7. 10. 2016 žalovaný na prodejně v [obec] převzal notebook [anonymizována tři slova] [příjmení] [jméno]. Žalovaný přestal hradit poplatek za členství programu, resp. poplatek za užívání zařízení, když nezaplatil vyúčtování [číslo] ze dne 6. 6. 2019, splatné dne 16. 6. 2019 a vyúčtování [číslo] ze dne 6. 7. 2019, splatné dne 16. 7. 2019, za období od 6. 6. 2019 do 5. 8. 2019 v celkové výši 1 980 Kč (2x 990 Kč). Stejně tak nezaplatil doúčtovanou cenu nevráceného zařízení, která mu byla vyúčtována fakturou [číslo] ze dne 22. 8. 2019 se splatností dne 1. 9. 2019 ve výši 6 797 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni smlouvou ze dne 13. 7. 2021, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 29. 7. 2021. Žalovaný dlužnou částku přes výzvu žalobkyně neuhradil. Sama žalobkyně také oznámila žalovanému postoupení pohledávky a seznámila ho s výší jednotlivých nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky. Dne 8. 9. 2021 byl žalovaný vyrozuměn o předání věci do advokátní kanceláře a dne 13. 9. 2021 a dne 29. 11. 2021 měl pověřený terénní pracovník věřitele uskutečnit osobní návštěvu u dlužníka. 5. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle ust. § 2201 a násl. a § 2079 a násl. občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně jako pronajímatel a žalovaný jako nájemce uzavřeli smlouvu o poskytování služeb v rámci členství v programu [anonymizováno], resp. smlouvu o nájmu movité věci. Žalobkyně žalovanému přenechala k užívání notebook, ovšem žalovaný řádně nezaplatil cenu za jeho užívání. Po skončení smluvního vztahu navíc předmětné zařízení nevrátil, proto mu žalobkyně doúčtovala kupní cenu zařízení. Proto soud žalobě jako důvodně podané vyhověl a žalovanému uložil, aby zaplatil žalobkyni částku v celkové výši 8 816 Kč odpovídající poplatkům za užívání věci v celkové výši 1 980 Kč, doplatku ceny zařízení ve výši 6 797 a nákladům za odeslání dopisu ve výši 39 Kč. 6. Pokud jde o požadované náklady mimosoudního vymáhání pohledávky ve výši 434 Kč (2 cesty pověřeného terénního pracovníka věřitele na kontaktní adresu dlužníka z důvodu osobní návštěvy), soud v tomto rozsahu neshledal žalobu důvodnou. Není sice žádným způsobem zpochybňováno právo žalobkyně na náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s mimosoudním vymáháním uplatněné pohledávky, ovšem za situace, kdy žalobkyně vynaložení těchto nákladů soudu prokáže. Je třeba konstatovat, že žalobkyně tyto náklady žádným způsobem neprokázala. Dopisem ze dne 11. 8. 2021 bylo pouze prokázáno, že žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky a dále že ho seznámila s přehledem a cenou jednotlivých úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky, kterou si sama stanovila. Soud byl připraven žalobkyni poučit ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti označit důkazy k jednotlivým uplatněným nárokům, ovšem žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila a dobrovolně se tak vzdala práva na poučení soudem o své povinnost unést břemeno důkazní a o následcích jeho neunesení. Proto soud žalobu, jde-li o náklady spojené s mimosoudním vymáháním nároku, částečně zamítl. 7. Protože je žalovaný v prodlení se zaplacením peněžité pohledávky, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 právo na zaplacení úroku z prodlení, a soud jí tedy přiznal zákonný úrok z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 o. s. ř. a přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla neúspěšná pouze v poměrně nepatrné části. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem zahrnujících odměnu advokáta za tři v řízení učiněné úkony, a to přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, výzvu k plnění v celkové výši 600 Kč určenou dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., tři režijní paušály po 100 Kč přiznané dle § 11, § 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve výši 189 Kč přiznanou dle § 137 odst. 3 o. s. ř. V daném případě jde o občanské soudní řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. 9. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalovanému zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 10. Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.