19 C 264/2022-39 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 19. 1. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku ve výši 96 600 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že požaduje žalovanou částku z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení, když není schopna doložit smlouvu uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 2. 5. 2016 na její účet č. [bankovní účet] částku ve výši 96 600 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni dne 13. 7. 2018. Žalovaná přes výzvu ze dne 12. 9. 2018 žalobkyni částku nevrátila. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci rozhodoval v souladu s § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, žalobce ani žalovaný se k výzvě soudu učiněné dle § 101 odst. 4 o.s.ř. k uvedenému postupu nevyjádřili. Z výpisu z bankovního účtu žalované č. [bankovní účet] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] zaslala žalované na její účet dne 2. 5. 2016 částku 96 600 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 7. 2018 a její přílohy bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni. Z dopisu ze dne 12. 9. 2018 a z podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, přičemž výzvu jí zaslala na adresu trvalého pobytu. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Po posouzení předložených listinných důkazů a po právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žalobě je třeba vyhovět. Žalobkyně poskytla žalované na její účet částku ve výši 96 600 Kč, kterou jí však žalovaná, ani přes výzvu, nevrátila. Protože se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, uložil jí soud povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 96 600 Kč. Protože je žalovaná v prodlení se zaplacením peněžité pohledávky, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 právo na zaplacení úroku z prodlení, a soud jí tedy přiznal zákonný úrok z prodlení. Ten počínaje dnem následujícím po marné výzvě k vrácení bezdůvodného obohacení, do zaplacení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 864 Kč a nákladů zastoupení advokátem zahrnujících odměnu advokáta za dva v řízení učiněné úkony, a to přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby v celkové výši 9 960 Kč určenou dle § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. a), písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb., za jeden v řízení učiněný úkon, a to jednoduchou výzvu k plnění ve výši 2 490 Kč určený dle § 7 bod 5., § 11 odst. 2 písm. h) vyhl. č. 177/1996 Sb., tři režijní paušály po 300 Kč přiznané dle § 11, § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve výši 2 803,50 Kč přiznanou dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalované zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.