19 C 269/2022-54 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou Okresnímu soudu v Teplicích dne 19. 5. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku v celkové výši 17 273 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaná částka představuje dluh vzniklý žalované ze Smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] dne 20. 5. 2018. Žalované byl na základě smlouvy poskytnut v hotovosti úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit částku spolu s příslušenstvím do 20. 6. 2019. Ve smlouvě si účastnice sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z jistiny za každý den prodlení se zaplacením jistiny. Žalovaná finanční prostředky řádně nesplatila. Část závodu společnosti [právnická osoba] byla ke dni 28. 9. 2018 převedena na společnost [právnická osoba] Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena žalobkyni smlouvou ze dne 22. 12. 2021, přičemž tato skutečnost byla žalované oznámena dne 11. 1. 2022. Žalovaná byla následně dopisem ze dne 1. 2. 2022 žalobkyní informována o výši nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci, ač řádně a včas obesláni, se k jednání nedostavili, soud proto jednal ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. v jejich nepřítomnosti. 4. Ze žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 20. 5. 2018, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 20. 5. 2018 a ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 20. 5. 2018 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru, na základě které společnost poskytla žalované částku ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit částku v celkové výši 25 950 Kč, a to ve 13 měsíčních splátkách ve výši 1 950 Kč, nejpozději do 20. 6. 2019. Ve smlouvě si účastnice pro případ prodlení sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky s tím, že souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny. Ve smlouvě žalovaná potvrdila, že peněžní prostředky v hotovosti převzala. 5. Z notářského zápisu ze dne 27. 9. 2018 sp. [značka automobilu] [číslo], [spisová značka] bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] prodala společnosti [právnická osoba] část závodu. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a její přílohy bylo zjištěno, že dne 22. 12. 2021 společnost [právnická osoba] postoupila žalobkyni mimo jiné pohledávku za žalovanou ze smlouvy [číslo]. 7. Z oznámení ze dne 11. 1. 2022 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] oznámila žalované postoupení pohledávky ze smlouvy [číslo] žalobkyni. 8. Z dopisu ze dne 1. 2. 2022 soud zjistil, že rovněž žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky ze smlouvy [číslo] dále že ji seznámila s přehledem a cenou jednotlivých úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky. 9. Z dopisu ze dne 2. 3. 2022 soud zjistil, že žalobkyně vyrozuměla žalovanou o předání věci do advokátní kanceláře. 10. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne 19. 5. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně odeslala žalované dne 2. 3. 2022 obyčejný dopis a dne 8. 2. 2022 a 21. 4. 2022 měla uskutečnit cestu pověřeného terénního pracovníka na kontaktní adresu žalované. 11. Na základě shora popsaných skutkových zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: [právnická osoba] a žalovaná uzavřely dne 20. 5. 2018 smlouvu o úvěru, na základě které společnost poskytla žalované částku ve výši 15 000 Kč. Tuto žalovaná převzala. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky splatit ve 13 měsíčních splátkách částkou ve výši 1 950 Kč měsíčně. Celková splatnost byla stanovena ke dni 20. 6. 2019. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení s úhradou částky. Žalovaná své povinnosti vrátit finanční prostředky nedostála. [právnická osoba] prodala část závodu společnosti [právnická osoba] a následně byla pohledávka za žalovanou postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalované oznámena. Sama žalobkyně také oznámila žalované postoupení pohledávky a seznámila ji s výší jednotlivých nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky. 12. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení § 2395 a násl. a § 2048 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 a na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla, pokud jde o jistinu, smluvní pokutu a poplatek za dopis ze dne 2. 3. 2022, podána důvodně, a proto jí vyhověl. Právní předchůdkyně žalobkyně přenechala žalované peněžní prostředky a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Této povinnosti však žalovaná nedostála. Proto jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 16 839 Kč, odpovídající jistině ve výši 9 300 Kč, sjednané smluvní pokutě ve výši 7 500 Kč a nákladům mimosoudního vymáhání pohledávky - poplatku za dopis ve výši 39 Kč. 13. Pokud jde o další požadované náklady mimosoudního vymáhání pohledávky ve výši 434 Kč (2 cesty pověřeného terénního pracovníka věřitele na kontaktní adresu dlužníka z důvodu osobní návštěvy), soud v tomto rozsahu neshledal žalobu důvodnou. Není sice žádným způsobem zpochybňováno právo žalobkyně na náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s mimosoudním vymáháním uplatněné pohledávky, ovšem za situace, kdy žalobkyně vynaložení těchto nákladů soudu prokáže. Je třeba konstatovat, že žalobkyně tyto náklady žádným způsobem neprokázala. Dopisem ze dne 1. 2. 2022 bylo pouze prokázáno, že žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky a dále že ji seznámila s přehledem a cenou jednotlivých úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky, kterou si sama stanovila. Soud byl připraven žalobkyni poučit ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti označit důkazy k jednotlivým uplatněným nárokům, ovšem žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila a dobrovolně se tak vzdala práva na poučení soudem o své povinnost unést břemeno důkazní a o následcích jeho neunesení. Proto soud žalobu, jde-li o tyto náklady spojené s mimosoudním vymáháním nároku, částečně zamítl. 14. Protože je žalovaná v prodlení se zaplacením peněžité pohledávky, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 právo na zaplacení úroku z prodlení, a soud jí tedy přiznal zákonné úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., částečně kapitalizované k okamžiku postoupení pohledávky. 15. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobkyně byla ve sporu převážně úspěšná. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem zahrnujících odměnu advokáta za tři v řízení učiněné úkony, a to přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, výzvu k plnění v celkové výši 900 Kč určené dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., tři režijní paušály po 100 Kč přiznané dle § 11, § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., a 21% DPH ve výši 252 Kč přiznanou dle § 137 odst. 3 o.s.ř. V daném případě se totiž jedná o občanské soudní řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. 16. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalované zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 17. Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.