19 C 326/2021-45 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 14. 9. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 2 606 Kč s příslušenstvím s tím, že uvedená částka představuje dluh, který vznikl žalovanému v důsledku porušování povinností vyplývajících mu ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], když tato poskytla žalovanému dne 27. 11. 2018 na jeho účet částku ve výši 2 000 Kč, ovšem žalovaný tuto částku v okamžiku splatnosti dne 17. 2. 2019 nevrátil. Žalovaný se rovněž zavázal zaplatit poplatek za prodloužení termínu splatnosti ve výši 606 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci, ač řádně a včas předvoláni, se k jednání nedostavili, soud proto jednal ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. v jejich nepřítomnosti. Po provedeném dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli prostřednictvím prostředku komunikace na dálku smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému dne 27. 11. 2018 poskytnuta částka 2 000 Kč na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku spolu s poplatkem za prodloužení termínu splatnosti úvěru ve výši 606 Kč vrátit do 17. 2. 2019. Žalovaný poskytnutou částku ve sjednané lhůtě neuhradil. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle § 1824 a násl. a § 2395 a násl. občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, když mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru uzavřená distančním způsobem, žalobkyně splnila svou povinnost a poskytla žalovanému na jeho účet částku 2 000 Kč, ale žalovaný své povinnosti vrátit tuto částku spolu s poplatkem za prodloužení termínu splatnosti úvěru v dohodnuté lhůtě nedostál. Proto soud žalobě jako důvodně podané vyhověl a žalovanému uložil, aby zaplatil žalobkyni částku ve výši 2 606 Kč odpovídající dlužné jistině a poplatku. Protože je žalovaný v prodlení se zaplacením peněžité pohledávky, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 právo na zaplacení úroku z prodlení, a soud jí tedy přiznal zákonný úrok z prodlení počínaje dnem následujícím po splatnosti poskytnuté částky, do zaplacení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem zahrnujících odměnu advokáta za tři v řízení učiněné úkony, a to přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, výzvu k plnění v celkové výši 600 Kč určenou dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., tři režijní paušály po 100 Kč přiznané dle § 11, § 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve výši 189 Kč přiznanou dle § 137 odst. 3 o.s.ř. V daném případě se totiž jedná o občanské soudní řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalovanému zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.