19 C 338/2021-41 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 29. 6. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 2 000 Kč s příslušenstvím s tím, že uvedená částka představuje dluh, který vznikl žalovanému v důsledku porušování povinností vyplývajících mu ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba], když žalovaný řádně nesplatil úvěr poskytnutý dne 1. 10. 2017. Požadovaná částka představuje nevrácenou jistiny úvěru ve výši 2 000 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci, ač řádně a včas předvoláni, se k jednání nedostavili, soud proto jednal ve smyslu ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v jejich nepřítomnosti. Po provedeném dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřeli prostřednictvím prostředku komunikace na dálku smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 2 000 Kč, když tuto částku společnost [právnická osoba] odeslala dne 1. 10. 2017 na účet žalovaného a téhož dne byla částka na účet žalovaného připsána. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit do 10. 11. 2017. Žalovaný poskytnutou částku ve sjednané lhůtě přes výzvy právní předchůdkyně žalobkyně neuhradil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou ze dne 1. 1. 2021 žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle § 1824 a násl. a § 2395 a násl. občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, když mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru uzavřená distančním způsobem, žalobkyně splnila svou povinnost a poskytla žalovanému na jeho účet částku 2 000 Kč, ale žalovaný své povinnosti vrátit tuto částku v dohodnuté lhůtě nedostál. Proto soud žalobě jako důvodně podané vyhověl a žalovanému uložil, aby zaplatil žalobkyni částku ve výši 2 000 Kč odpovídající jistině úvěru. Protože je žalovaný v prodlení se zaplacením peněžité pohledávky, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 právo na zaplacení úroku z prodlení, a soud jí tedy přiznal zákonný úrok z prodlení počínaje dnem následujícím po splatnosti poskytnuté částky, do zaplacení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem zahrnujících odměnu advokáta za tři v řízení učiněné úkony, a to přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, výzvu k plnění v celkové výši 600 Kč určenou dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., tři režijní paušály po 100 Kč přiznané dle § 11, § 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve výši 189 Kč přiznanou dle § 137 odst. 3 o.s.ř. V daném případě se totiž jedná o občanské soudní řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalovanému zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.