20 C 182/2022-40 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum] zaplacení vyúčtování dodávky plynu do odběrného místa na adrese trvalého bydliště žalovaného za období od [datum] do [datum] (vyúčtování [číslo] v částce 25 800,32 Kč se splatností [datum]) a v částce 4 945,19 Kč, za období od [datum] do [datum] (vyúčtování [číslo] se splatností [datum]), a úroku z prodlení jak v I. výroku shora. 2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyni mohl soud i bez konání jednání plně vyhovět a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní, adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásil. Na adrese trvalého bydliště již zřejmě nebydlí, soud po něm pátral (ač k tomu nebyl povinen) a zjistil, že matka dítěte žalovaného (2021) aktuálně adresu trvalého pobytu změnila a není tak vyloučeno, že se podaří do vlastních rukou doručit alespoň rozsudek. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). Žalovanému bylo na adrese trvalého pobytu doručeno pouze náhradním způsobem, obálka se poté vrátila soudu jako nevhoditelná do schránky. I nadále je tedy oficiální doručovací adresou žalovaného adresa dle registru obyvatel a z (případného) doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud dojde k převzetí do vlastních rukou. Žalovaný by tedy měl zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi„ skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelný pro úřední korespondenci. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]). Ignorováním svých práv žalovaný (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sám připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit (neb jsou často relativně neplatnými), či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí„ zaplatit“ v nákladech následné exekuce). 3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Smlouvou č. l. 13 bylo prokázáno ujednání dodávek plynu do odběrného místa jak výše s první stanovenou zálohou 2 000 Kč měsíčně. Jako korespondenční adresa je uvedeno shodné trvalé bydliště. Vyúčtováním č. l. 17 je prokázáno řádné vyúčtování spotřeby plynu ve shora uvedeném období v celkové výši 25 800,32 Kč, po započtení uhrazených záloh ve výši 20 000 Kč. Vyúčtováním č. l. 21 (konečným) je prokázáno řádné vyúčtování spotřeby plynu ve shora uvedeném období v celkové výši 4 945,19 Kč, po započtení uhrazených záloh ve výši 2 500 Kč. Byla doložena písemná žádost o ukončení smlouvy ze dne [datum] z důvodu změny zákazníka v odběrném místě. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 23) vypracování i zaslání (č. l. 24) předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalovaného. 4. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Účastníci platně sjednali spotřebitelský závazek z dodávek plynu ve smyslu § 72 energetického zákona č. 458/2000 Sb., na který se podpůrně použijí ustanovení o koupi dle občanského zákoníku. Z tohoto závazku žalobkyně řádně plnila, žalovaný však neuhrazením řádně vyúčtovaného plnění nikoliv. Proto soud přiznal nárok na vyúčtované plnění a na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 občanského zákoníku od dat splatnosti dle obou fakturací, sazba úroku byla v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 5. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Celková výše těchto nákladů pak sestává ze tří mimosmluvních odměn dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po 500 Kč a tří paušálních částek náhrad hotových výdajů á 100 Kč ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, se zasláním předžalobní výzvy a s podáním žalobního návrhu. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 230 Kč. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. 6. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť teprve nedávno byl skončen dlouhodobý nouzový stav, trvá energetická a inflační krize a jedná se o vysoké plnění. Žalovaný dle zprávy Úřadu práce sdílí domácnost se dvěma nezl. dětmi ([číslo] a [rok]), v roce 2021 čerpal příspěvek na bydlení a zatím čelí jen jedné exekuci pro zanedbatelnou částku. Je zřejmé, že ani případným obratem zahájeným (dalším) exekučním řízením po nesplnění platební povinnosti po uplynutí krátké lhůty k plnění by žalobkyně zřejmě dřívějšího uspokojení své pohledávky nedosáhla, když případná další exekuce by zřejmě vedla toliko k čekání na vymožení předchozích závazků či další exekuci a časové hledisko splnění povinností žalovaného tak zjevně nehraje hlavní roli. Proto soud poskytl přibližně roční splátkový kalendář, resp. přiměřeně navýšil lhůtu k plnění ohledně nákladového výroku (fakticky se jedná o„ nultou“ splátku), aby měl reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce. Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce mírnější splátkový kalendář, nebyl shledán žádný mimořádný důvod a sám žalovaný zůstal pasivní a neposkytl tedy soudu žádné argumenty. K ochraně zájmů žalobkyně soud stanovil sankci ztrátou výhody splátek pro případ, že žalovaný poskytnutého dobrodiní splátkovým kalendářem včas nevyužije.