20 C 186/2022-52 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne [datum], domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni shora v I. a II. výroku uvedené plnění z titulu úhrady zákonného příspěvku nepojištěných za nepojištěné období od [datum] do [datum] (157 dní), resp. [datum] do [datum] (152 dní), resp. [datum] do [datum] (153 dní), když žalovaný jako vlastník či provozovatel (dle údajů v registru silničních vozidel) osobního automobilu se zdvihovým objemem motoru mezi 1 350 do 1 850 cm3 s [registrační značka] ([příjmení] [anonymizována dvě slova]) neuzavřel v rozhodném období pojištění odpovědnosti z provozu uvedeného vozidla (7 379 Kč, resp. 7 144 Kč, resp. 7 191 Kč), a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (3x 300 Kč). Dále pak u zdejšího soudu napadl návrh ze dne [datum], který se týkal shodného vozidla a období od [datum] do [datum] (85 dní), za což bylo požadováno 3 995 Kč a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (300 Kč). Tato řízení soud usnesením č. l. 38 spojil se souhlasem předsedy senátu 19C ke společnému projednání a rozhodnutí. 2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní (v důsledku jeho nezájmu o dosažitelnost na adrese trvalého pobytu se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděl), adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásil. Soud po žalovaném pátral, zprávou policejního orgánu ze dne [datum] však zjistil pouze tolik, že byl v posledních letech kontrolován v [obec] a 2x na hraničním přechodu u [obec] (poslední trvalé bydliště jeho matky, která však v loňském roce zesnula). Na adrese jejího posledního trvalého bydliště ([část obce] ev. [číslo] [obec]) jsou dle veřejně dostupných fotografií v [webová adresa] patrná dvě odstavená vozidla [příjmení] [jméno], není tak vyloučeno, že žalovaný se ve skutečnosti zdržuje zde. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). I nadále je tedy oficiální doručovací adresou žalovaného adresa dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud dojde k převzetí do vlastních rukou. Žalovaný by tedy měl zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi„ skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelný pro úřední korespondenci. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]). Ignorováním svých práv žalovaný (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sám připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit (neb jsou poměrně často relativně neplatnými), či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí„ zaplatit“ v nákladech následné exekuce). 3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Žalovaný jako vlastník a provozovatel nákladního automobilu s RZ, specifikovaného ve výpisu dat z registru vozidel č. l. 16 jak výše neuzavřel v tvrzené době povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla. Výzvami ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum] žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částek jak shora. Žalovaný na výzvy žalobkyně nereagoval, a proto jej žalobkyně o zaplacení upomínala upomínkami ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], doručovanými rovněž na platnou adresu trvalého pobytu žalovaného. Dne [datum], [datum], [datum] a [datum] zástupce žalobkyně odeslal žalovanému předžalobní upomínku ve smyslu § 142a o. s. ř. z téhož dne na shodnou adresu. 4. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle ustanovení (zejména § 1 odst. 2, § 4 a § 15) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a vyhlášky č. 205/1999 Sb., a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí vyhověl a žalovanému uložil, aby zaplatil žalobkyni plnění dle I. výroku shora. Protože je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku nárok na zaplacení úroku z prodlení, když použité sazby odpovídají nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a počátky prodlení odpovídají jednotlivým obdobím absence pojištění. Důvod ke krácení příslušné sazby dle zdvihové kubatury motoru soud v případě tohoto vozidla neshledal. Pokud žalovaný již není faktickým vlastníkem vozidla, či vozidlo neexistuje nebo není provozuschopné, měl by evidovaný stav v registru vozidel ve vlastním zájmu co nejrychleji dát do souladu se skutečností, jinak bude analogickému nároku čelit opětovně, pokud se tak od [datum] již ve skutečnosti neděje. 5. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná, proto jí soud přiznal veškeré náhrady účelně vynaložených nákladů řízení. Soud se v tomto případě však nejprve zajímal o skutečnost, zda žalobkyně tyto náklady vynaložila ve dvou souběžných řízeních účelně. Souběžné řízení 19 C 195/2022 totiž bylo zahájeno později, než vedoucí spisové značka, přestože se týkalo období, které předcházelo všem třem obdobím ve vedoucí spisové značce. Předžalobní výzvy v takovém řízení shodná právní zástupkyně (shodné) žalobkyně vyhotovila ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum], tedy několik měsíců před podáním obou žalobních návrhů k soudu. Pokud tedy oba žalobní návrhy podala až ve dnech [datum] a [datum], je zřejmé, že postupovala bez ohledu na existenci kumulace nároků. Soudu je z předchozích četných řízení a jejich souběhů známo, že žalobkyně první nárok vymáhá i prostřednictvím [právnická osoba], a. s., přičemž takovou upomínku v předmětné věci skutečně předložila a je datována [datum] Ani tato souvislost tedy není s to logicky vysvětlit, proč právní zástupkyně žalobkyně oba nároky nespojila do jediného návrhu. Soud proto podání dvou návrhů nepovažuje za účelný postup a náklady přiznává tak, jako by žalobkyně podala jediný návrh. Žalobkyně si má být vědoma existence vícero nároků za shodným dlužníkem, a také si toho ve většině případů vědoma je. Stejně tak si případného souběhu nároků má být vědom i její právní zástupce a i pokud tomu tak není, tíží jej nedůslednost, vzniklá už na straně jeho klienta (který agendu mimosoudního plnohodnotně vykonává). V projednávané věci není plausibilního důvodu (než je laxní nastavení praxe zacházení s jednotlivými pohledávkami, aniž by bylo usilováno o racionalizaci - kterou lze zajistit již na úrovni nastavení systému, v němž jsou pohledávky zpracovávány), proč žalobkyně nemohla uplatnit všechna 4 období nepojištění vozidla jedinou žalobou. Mezi všemi čtyřmi předžalobními upomínkami a podáním obou žalobních návrhů uplynulo dostatek času, aby mohlo dojít ke spojení i se 4. žalovaným obdobím, které dokonce předchází třem obdobím, která byla návrhem u soudu uplatněna dříve. 6. V předmětné věci soud náhradu nákladů řízení stanovil odlišně i po právní stránce a to ve výši zaplaceného soudního poplatku 1 040 Kč (ze součtu obou nároků) a dále z 2x 100 Kč, coby náhrady nezastoupenému účastníkovi dle § 2 odst. 1 vyhlášky